Většinou dávám knihám komentáře hned po jejich přečtení. Jenže já mám po ruce po osmém díle série hned ten devátý. Když čtu crossover, je důležité znát všechny série, které do toho jdou. V tomhle případě to není problém. (Fajn, ještě jsem nečetla Růzenku, ale říkám vám, o to víc se na ní teď těším! Vždyť ten konec, sakra, práce! Přes ty všechny věci, co se jim staly? Cože, to ku%#a?!) Narozdíl od Mystického crossoveru. Zde to funguje. Asi proto, že mám obě série rozečtené. Jenom to musíte brát tak, jak to je. A ta část ohledně Tommyho byla prostě dokonalá. Hlavně konec...

Devátý díl byl pro mě značnou odbočkou dosavadní série, ale jelikož Mýty vůbec neznám, nebyl pro mě tento vložený příběh až tak zajímavý, a vlastně si nejsem jistý, jak moc nás to posunulo k závěru celého příběhu Tommyho a jeho přátel. Každopádně celkové hodnocení si nechám až po finálním dílu Mezi řádky.