Po pražcích slepých kolejišť

Krátké postřehy Maxe Kašparů, které mám velice ráda. Jeden trefný příklad za všechny: "Vyjadřoval se k problémům školství i medicíny, protože měl zkušenosti. Chodil totiž do první třídy a v nemocnici mu umřela babička. Z jeho názorů bylo ovšem patrné, že spíše záškolačil a pletl si zdravotnický transport s pohřební službou. Eventuálně své nové vědomosti čerpal z denního tisku. On totiž moudrý muž nahlíží věci ze všech stran, pitomcovi stačí novinová verze." Kniha mi hodně připomínala jeho starší knihu Šum z pěn, kterou jsem shodou okolností četla minulý rok, a některé postřehy byly stejné. Ale jak víme, opakování je matka moudrosti a toto vydání má trochu modernější "kabát", takže proč ne. Tohle se pro mě "neočte". Skvělá kniha "do kabelky"...