Kniha není špatná, jen jsem od Maxe Kašparů četla lepší. Pro ty, kdo ho neznají je to dobrý začátek.

Někdy se v životě dějí věci jakoby samy od sebe a někdy to i přes veškerou snahu trochu drhne. Tak stejně je to se čtením knih. U některých to krásně plyne a čtení vlastně ani není čtením, ale skoro bytím, souzněním s příběhem, no a někdy se s tím jeden pěkně nadře. Knížka s moc hezkým názvem mi byla velkým příslibem právě toho souznění. V průběhu čtení to však začalo drhnout a mě čím dál víc přepadala myšlenka, že autor, který snad kromě instalatéřiny, hutního dobývání, aplikované matematiky a rekreologie vystudoval a umí úplně všechno, pod vlivem svého převzdělaného ducha nabyl přesvědčení o své úžasnosti a tím, alespoň pro mě, pozbyl lehkost psaní, respektive posléze čtení. Ale existuje i druhá varianta, že jsem autorovo ego nacházela mezi řádky až moc proto, že.....vlastně ani nevím proč, ale prostě to na mě tryskalo a nebyl to tak úplně můj šálek kávy, ačkoliv dobrou brazilskou kávu mám stejně jako knížky o duševním zdraví moc ráda. A tentokrát velice trefně..... "Mám chytré lidi rád, ale nesmí být chytří příliš."