Plechový bubínek

Hutné vyprávění podivného pišišvora, bystrého pozorovatele, chytré a zlomyslné figurky, kterou autor nechal záměrně fyzicky i duševně zdeformovat, aby mohl jakoby bezelstně a beztrestně podávat nevázaná svědectví o svérázných postavách, zajímavých místech a originálních vztazích pod tlakem temných let dvacátého století. Četba veselá i smutná, snadná i obtížná, v každém případě naprosto originální. 90 % (aktuálně 280 hodnotících s průměrem 84 %).

Anotace a komentáře u mě vzbudily velký zájem o tento příběh ... a tak jsem se do něj jednoho dne pustila ... ještě než k tomuto příběhu vyjádřím, cítím tentokrát potřebu říct, co mé pocity ovlivnilo ... vždy, když otvírám další knížku, další příběh a začnu číst, očekávám, že se dostaví emoce, které mou četbu provázejí, a je jedno jestli jsou pozitivní, nebo ne, prostě očekávám, že na mě příběh bude nějak působit, ... nejde ovšem jen o příběh jako takový, ale také o jazyk, jakým je napsaný, o způsob vyjadřování autora, ... prostě o slova :-), tedy o to, jestli to, jakým způsobem si s nimi autor „hraje“, jak je používá, skládá do vět a sdělení, mi sedí, nebo ne ... to je to, co od příběhu, a od slov očekávám, ... a s tímto očekáváním jsem otevřela i tuto knížku a začala číst ...¨ ... příběh vědomého útěku ze světa dospělých ... příběh Oskara, jehož vzpomínky jsou lidské, kruté i trapné, poznamenané životem neveselého dětství ... příběh silně emotivní, kde střídá soucit a lidskost, krutost společnosti, ... ... seznámila jsem se s Oskarovou babičkou, jíž smrt otce svého dítěte nikterak nezlomila, ba naopak rány osudu přijímala s filozofickým nadhledem :-), ... s Oskarovou maminkou, jež se nemohla rozhodnout mezi dvěma svými nápadníky, až pojala oba, jednoho za manžela a druhého za milence :-), ... a samozřejmě s Oskarem, který dostal v dětství plechový bubínek a ve třech letech se rozhodl přestat růst a nikdy se nestat dospělým, a který v sobě velmi záhy objevil schopnost vyluzovat hlas o vysoké tónině, který způsobuje praskání skla :-), ... a pak taky se všemi ostatními postavami a postavičkami, které žily a dohromady tvořily „živou kroniku“ svobodného města Gdaňsk v letech 1899 až 1945, ... tedy s Poláky, Němci, Židy, kteří vedle sebe dlouhá staletí dokázali žít v míru, aby se pak nechali zfanatizovat tak, že dokázali vraždit jeden druhého, jen proto, že soused je „jiné krve“? Takže ano, dostala jsem to, co jsem očekávala ... příběh stvořený ze slov plných emocí ... ... výborný, i když trochu zvrhlý příběh :-) ...