Pláňata

S knihami Petry Dvořákové jsem měla dosud dobré zkušenosti - po Vránách a Zahradě je pro mne autorka zárukou silného čtenářského zážitku. Byť mne Pláňata nezasáhla tolik, jako výše zmíněné dvě knihy, i tak to bylo velmi intenzivní čtení. Kniha na čtenáře může zapůsobit hlavně tím, jak moc dobře popisuje rodinné vztahy v jedné obyčejné české rodině - některé aspekty jakoby se v určité míře daly najít v řadě skutečných rodin. Napjaté vztahy, najetá rutina, která ubíjí, ale kterou nikdo nemění. Postavy jsou zaseklé v životním cyklu, který všechny ničí, ale nikdo jako by neměl dost sil z toho cyklu vystoupit a něco změnit. Všichni tak setrvávají v neutěšených poměrech, ze kterých je čtenáři jako nestrannému divákovi prostě těžko. Postavy nejsou černobílé. U všech jsem dokázala najít důvody, proč se chovají, jak se chovají, takže jsem je částečně chápala. A přesto si každá postava v sobě nese určitou vinu, proč se rodina ocitla v takových poměrech. Asi mne nejvíc rozčilovali rodiče, de ty toxické vzorce byly neuvěřitelně silné a mne dost dráždily. Nakonec 4 hvězdy. Vrány a Zahrada mne zasáhly více, ale i tak tohle byla docela síla. Pokud máte tvorbu Petry Dvořákové rádi, tohle se vám nejspíš bude líbit taky.

Časosběrný román jedné nepříliš vzorné vesnické rodinky. Nejlépe si samozřejmě počtou děvčata, jedná se o vnitřní vztahy postav a je to samá hádka a láska. Také se zde však odráží doba v ČSSR a ČR hlavně na přelomu 80. a 90. let minulého století. Takže si jistě dobře zavzpomínají dnešní rodiče pubescentů a ovšem i jejich prarodiče, jak se třeba nahrávalo na kazety, milovalo Husáka, KSČ, kuponové knížky, snilo o budoucnosti a tak podobně. Není to tedy vůbec k zahození, trochu doják, ale kvalita.