Permafrost

Je libo geniálně promyšlený příběh o projektu, který má díky cestování v čase předejít ekologické katastrofě a zabránit vyhynutí lidstva? Tak to jste tu správně. Tahle útlá knížečka, kterou před pár dny znovu vydalo @nakladatelstvitriton, mě moc příjemně překvapila. Bylo to napínavé, srozumitelné, originální postapo, které mimochodem začíná: "Když jsem zastřelila Vikrama, naložili jsme věci do auta a vyrazili k letišti. Antti byl celou cestu rozrušený, klouby rukou na volantu mu zbělely, na krku mu vystoupily šlachy, jeho oči bedlivě sledovaly silnici před námi." Asi je vám jasný, že má tenhle příběh slušný tempo a šťávu. Trochu jsem se bála, že se nebudu chytat a že to na mě bude moc technické, ale Alastair Reynolds napsal Permafrost tak dobře, že jsem se ve všech těch paradoxech a šumech, co k cestování v čase patří, dost rychle zorientovala. A to fakt nejsem technický typ. Tak co myslíte, podaří se vědcům pozměnit minulost a odvrátit celosvětovou katastrofu? Nebo to udělají jen horší? To už si přečtěte sami.

Hodně zajímavé dílko, spíše delší povídka, která kombinuje prvky cestování časem, časový paradox, postapo, umělou inteligenci a etickou rovinu zodpovědnosti za naše činy. Vzhledem k formě jsou charaktery a některé dějové roviny méně rozpracované, ale to v podstatě nevadí, možná naopak. Někdy jsem se ale trošku ztrácela a některé vazby mi přišly trochu nevěrohodné. Asi začnu trochu víc sledovat tátu, který chodí na magnetickou rezonanci na pravidelné kontroly :)