Pěna dní

Kniha se mi moc líbila - místy jsem měla pocit, jako bych tam byla s nimi ...

Je to pár minut, co jsem "Pěnu" zaklapl za její poslední stránkou a jednou z mála věcí, kterou mohu s klidným srdcem konstatovat je, že jsem nic podobného nikdy nečetl. Do knihy jsem se nořil jen stěží a jedním z důvodů asi byl i masivní příděl surreálna, který jsem, nikým předem nevarován, opravdu nečekal. Nyní však už ale nemůžu tvrdit, že bych byl do té neznámé vody hozen nerad, jen jsem se prostě ve fantaskní Paříži plné charakterních myší a živoucí architektury nějak dlouho rozkoukával. Druhá část knihy však ve mně přeci jenom vyvolala zvídavost nad osudy Colina, Chloé a dalších postav, žijících v jejich pitoreskním světě a čím dále jsem knihou postupoval, tím více jsem nacházel paralel se skutečným světem, kterým jsem sám obklopen. A právě ona přehnaná potrhlost Vianova světa možná nejlépe poukazuje na podivnosti našich životů a na zvrácenosti skutečného světa, které už často ani nevnímáme jako nějaké negativní aspekty, možná právě proto, že už je máme příliš zažité. A ve chvílích objevování těchto paralel pro mě surreálný svět Pěny dní získával na opravdovosti. Ale možná to už zase beru příliš vážně...v každém případě teď už se můžu, opět s klidným srdcem, těšit na film.