Docela jsem se na druhý díl Pelyňku těšil. První díl totiž nastínil zajímavý svět vycházející z našeho, sem tam odkazující na nějaké historické reálie a s poměrně nápaditým nádechem páry 19. století. U postav to bylo složitější, ale alespoň se jim nedalo upřít, že jsou to regulérní lidí z masa a kostí a se svými klady i zápory. Navíc se příběh rozděluje na dvě části. První vypráví příběh Adelaide, druhá pak příběh Nicolase. Pěkně si po mapě tamního světa pocestují, ale je pravda, že jsou kapitoly, které jsou zbytečně natahované. Místy až neúnosně. Pak se ale dostanete do kapitoly, kde si přesně řeknete, že právě proto stojí tuto trilogii za to číst. Navíc bych řekl, že ve druhém díle je i o trochu více politiky, než by muselo být nezbytně nutné. Nakonec jsem ale musel uznat, že i když jsou delší (časově i pocitově) pasáže, pořád to svůj smysl, v celém kontextu pochopení onoho světa, má. Navíc akce je tu místy opravdu dost, takže co Vám budu povídat…moc jsem zvědavej, jak to s Nicolasem a Adelaide nakonec dopadne. Jen si říkám, vzhledem k jejich vlastnostem, že to klasický happyend nejspíš nebude. Ale třeba se pletu…

Tak druhý díl o něco málo lepší než první, ale ne o moc. Ta politická věc mě tam občas dost rušila a Adelaide mě štvala úplně ve všem co udělala. Jinak svět je to krásný.