Pelyněk

Danielu Tučkovi nelze upřít nápaditost, ani odvaha jít do tak komplikovaného vyprávění. Komplikovaného ve smyslu spletitého, protože tady nejde o nějaké zahazování prstenu, nebo zachraňování princezny. Tohle je dobrodružství ve velkém, s cestou do neznáma, odhalováním historie a bojem mezi bohy, magií a technikou. Přitom hrdiny jsou lidé mravů vznosných, ale prostých, se ctí na štíru - tedy žádní rytíři na koni, nebo duševně rozervaní tuláci. Srandovní docela je, že děj vlastně posouvají skutky záporných postav a ty kladné se jen vezou na způsobených trablech. Jenže i když měl příběh všechny předpoklady k tomu nadchnout, neskončil u mě se stoprocentním úspěchem. Autor se až zbytečně vyžívá ve steampunkových vymyšlenostech, které jsou sice skvělé, ale často nepodstatné. Navíc jsem se trochu ztrácel v zápletce i v motivacích, hlavně při závěrečné rekapitulaci dějinných souvislostí. Avšak hodně věcí se ještě tají, jak dává tvůrce při finále najevo, takže druhý díl je takřka nezbytností.

Všechno je jednou poprvé a tak i Pelyněk je můj první steampunk, který jsem četl. Tedy když neberu v potaz klasické romány Julese Verna, které jsou z podstaty prapočátkem tohoto románového stylu. Nicméně během čtení celé knihy jsem neustále polemizoval nad tím, zdali být hodně nadšený nebo opatrně nadšený. Svět, který si autor vymyslel, je jednoduše skvělý. Paralela na Evropu mě hrozně bavila a nutila mě během čtení příběhu koukat i na samotnou mapu, která je v knize vytištěna. Na větší diskuzi je to s příběhem a hlavně s hlavními postavami. Když bych měl po přečtení sesumírovat o čem kniha vlastně byla, tak si myslím, že to shrnu do jedné středně dlouhé věty. Každopádně fakt, že autor počítal s trilogií příběhu nahrává a tak se to u prvního dílu dá chápat. Je prostě úvodní a uvádí nás do světa, na který je třeba si zvyknout a oblíbit si jej. To se nakonec stalo, což ale úplně nemůžu říct u samotných postav. Nicolas a Adelaide jsou jednoznačně postavy, které si na první dobrou neoblíbíte. A popravdě si ji neoblíbíte ani na druhou dobrou a možná ani na třetí dobrou. Mají světlejší chvilky, ale v celkovém kontextu stačí jeden šovinistickej kec Nicolase nebo hysteričnost Adelaide a vrátí se to do původní podoby. Po přečtení jsem si uvědomil, že Pelyněk je hodně diskutabilní titul. Nemůžu ale říct, že bych se na další dva díly netěšil. Těším se…a hodně. Ten svět a to nenápadně najeté dobrodružství si to jednoznačně zaslouží.