Peklo z Araratu

Problém románu je, že zůstal napůl cesty mezi záhadologickým thrillerem a čistokrevným hororem. Ústřední motiv je parádní, samotné odhalení Noemovy archy a vše, co s tím souvisí, jakbysmet. Jenže pak autor narychlo buduje zápletku podobnou Věci Johna Carpentera, avšak nedotaženou a nedodělanou. Neříkám, že schizofrenní atmosféra nefunguje, stejně jako děsivé a morbidní způsoby úmrtí. V téhle rovině šlape vyprávění naprosto skvěle, až by jeden řekl, že se Christopher Golden pro nic jiného nenarodil. Klopýtat to začne v okamžiku, kdy si uvědomíte, že se z úvodního odhalování tajemného přešlo na chladnokrevnou (doslova) vyvražďovačku a co bylo dříve, už nemá opodstatnění. Prostě jen tak. Závěrečný dovětek pak sice skýtá milou pointu, ale natolik očekávatelnou, že si ji snad spisovatel mohl i odpustit. Jistě, je to škvár, ale čte se to prakticky samo a postavy pro jednou nejsou úplně na pěst. Pořád se však nedokážu zbavit dojmu polovičatě odvedené práce, ze které šlo vytřískat mnohem víc.

Brrr, tak to bylo mrazení přímo 2 v 1. Výprava na bouřlivý Ararat zasypávaný sněžnými bouřemi, kde jeden z otřesů odkryl jeskyni, Výprava v ní touží najít Noemovu archu a bohužel toho najde mnohem víc. Jako kniha dobrá oddechovka, ale vidět ji zfilmovanou třeba když je tma a venku fičí vítr, nevím nevím... Podepsala bych komentář katy238 a přidávám pár svých hvězdiček