Pekelná třída a tábor zdrcených srdcí

Je fajn, že se Steklač po dlouhé přestávce vrátil k psaní a k Boříkovi, ale ve srovnání se staršími boříkovskými knížkami je to slabota (stejně jako Pekelná třída a mejdan u Bohouška). O příběh tu vlastně ani moc nejde, vyprávění je plné odboček a komentářů a celé to ústí do ztracena. Ale přesto jako Boříkův fanoušek říkám: pište dál, pane Steklači.

V každé Steklačově boříkovské knize jsou pasáže, kdy Bořík vykládá své úvahy a doslova všelijak žvaní, ale vždy jsou přinejmenším vyrovnány, ale spíš přebity zajímavým dějem. Zde je to naopak a až v absurdním měřítku. Děj knihy začíná až v poslední čtvrtině a skládá se z toho, že třída jede na školu v přírodě a jednou se vykoupou u rybníka. Oboje bez jakýchkoli příhod, natož zajímavých.