Pekelná třída a mejdan u Bohouška

No upřímně, nejsem už dítě, ale četla jsem to, abych to mohla probrat se synem... Rádi diskutuje mě o knihách a já hlavně vím, že je opravdu čte... Ale tohle mě moc nezaujalo, velké plus vidím v poměrně krátkých kapitolách, v délce knihy, vysvětlení pojmů, o kterých si autor myslí, že čtenář nezná, jednoduchým způsobem... Místy vtipné, ale celkově už jsem to chtěla mít za sebou... A co na to 11-letý syn... Tady chtěl někdo asi napsat deník poseroutky po česku, ale moc se mu to nepovedlo... Takže tak.

Hodně zvláštní kniha pro děti, patrně psaná pod vlivem silných halucinogenů. Na prvních dvou stranách dva pokusy o sebevraždu, po pár stránkách se přidá jedna dokonaná. Žák základní školy se pohybuje v pervitinu a školník na něj střílí z pušky. Steklač si plete babičky, a tu Boříkovu posílá do Polnice. Hamáček se na prvních stránkách rozejde u oltáře s Julií, ovšem člověk se nějak pořádně nedozví, jak se dali dohromady a proč se rozešli. Palhounová propadá z pravopisu, ačkoli o pár let a pár knížek předtím upozornila Boříka na lýýýbezný. O ději se znovu nedá vůbec mluvit, kniha v podstatě žádný nemá. Zato má milión odboček a všelijakých úvah či doslova planých žvanění, které končí jaksi odněkud nikde. A jako vrchol působí závěr, kde je zopakovaný příběh o tom,jak Aleš hrál Lomikara. Prostě, tohle už není Bořík a ostatní, ale nějací cizí nesympatičtí lidé.