Peer Gynt

Poprvé jsem se s Peer Gyntem setkal díky svému profesorovi na střední škole, který dokázal vždy zapáleně a zároveň poutavě hovořit o svých oblíbených literárních dílech. Peer Gynt byl právě jedním z nich. Z jeho podání mne tento román okouzlil mnohem více, než po několika letech, kdy jsem si ho sám přečetl. Navzdory tomu bych hodnotil příběh o tomto arogantním sobeckém jedinci, který se mnohým hnusí a mnohým přijde jako odraz v zrcadle, jako velmi zdařilý a svým způsobem i neobvyklý. Kdo z nás se někdy v životě nezachoval jako Peer Gynt? Ale kdo z nás dostane tolik šancí....?

Mimo sebe? Ne, tady zatraceně je každý jenom sebou sám! A jenom sám se dnes a denně ubírá cestou sem a tam. Uzavřen v sudu svého já, ponořen do své vlastní šťávy, zazátkován svým vlastním já, zatáhne se tu v studni svojí hlavy. Bolesti druhého si nikdo nevšímá, myšlenky druhého tu nikdo nevnímá. Jen sami v sobě zvykli jsme si žít na samém kraji můstku málem - a kdo by císařem či králem moh právě tady být než Gynt?! Bylo to pro mě náročné čtení - emocionálně náročné. "Jen samé slupky." Je nás na světě přes sedm miliard a jak moc se vzájemně potřebujeme. "Co jeden zapomněl - to druhý nese dál. Co jeden ztratil - druhý uschoval." Doufejme.