Patříme k sobě

Příběh z fiktivní vesnice Ferrington, která je inspirována příběhem z hornické vesnice v hrabství Nottinghamshire, rozdělené řekou, kde v letech 1984-85 při celostátní stávce horníků, byli na jednom břehu stávkující a na druhém stávkokazi. Eleanor Sharpleyová se skrývá za pseudonymem Nora Sharpová, která je proslulá svými recenzemi, kde si nebere servítky na různá restaurační a ubytovací zařízení. Identitu se snaží úspěšně tajit, ví o tom pouze její zaměstnavatel, asistentka, přítel a "nejlepší" kamarádka Charlie. "Nejlepší"... protože spolu více než rok nejsou v kontaktu a Eleanor se o ní a jejím osudu dozvídá až poté, co u ní, na Damsonově farmě, hledá útočiště před trollem, který své útoky stupňuje. Zde potkává Daniela.... a nové kamarádky. Becky a její maminku Dr. Zivu, která mě u úlů a jmenování osazenstva dostala :), které jsou z jednoho břehu a Alici z druhého. Eleanor vyrostla v penzionu svých rodičů "U Chocholaté kachničky", takže se žádné výzvy na farmě nezalekne, pouze svého šíleného stalkera. Příjemné čtení, kde trošku zamrzí Danielova reakce a nijak nepřekvapí identita pronásledovatele. Předchozí autorčin titul "Taková, jaká jsi" se mi líbil přece jen více.

Příběh o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré. Vzhledem k tomu, že se jednalo o příběh inspirovaný skutečnou událostí šlo i o narušení obrazu "ideálního Západu", kdy deindustrializace v 80. letech 20. stol. vedla k lidským tragédiím a rozkolu vesnické společnosti. Co se týká hlavních hrdinů, tak Eleonora mi připadla přehnaně tajnůstkářská a zbytečně posedlá nějakou těžkou vinou a Daniel by zasloužil za to, jak se zachoval v těžké chvíli, spíš pár facek než odpuštění.