Panna, orel, nebo láska?

Souhlasím s komentářem uživatelky Barča 008. K tomu, co napsala, navíc doplňuji: Poděkování autorky byla pro mě ta poslední kapka. Já samozřejmě chápu, jak skvělé bylo dát alespoň v knize šanci někomu, kdo ji v reálném životě nedostal. Ale za cenu toho, že někomu jinému seberu absolutně všechno? Paní Wexlerová – fakt vám to připadá normální? A pak tu mám výtku pro redaktora/redaktorku originálu. Možná by neuškodilo, kdybyste se nad tím dělením jednotlivých částí krapet zamysleli. Chybí mi tu Prolog, který by korespondoval s Epilogem a který se nějak zatoulal do první části Panna, jejíž 1. kapitolu bych navíc vyškrtla úplně. Třetí část, rozsekaná na cimprcampr – to je na pár facek. A Epilogu by zase prospělo vyškrtnout z něj jeden dva odstavce. Škoda, že s tímhle nemohl český tým starající se o knihu, nic dělat. U téhle knížky tak pro mě opravdu platí: Je třeba přečíst si anotaci, pokud nechcete v polovině knihy (jako já) chvíli jen nechápavě zírat, než vám dojde, co tím chtěl básník ve skutečnosti říct.

Horská dráha, to dokonale vystihuje tuto knihu. První půlku jsem se nudila a bojovala s tím, abych ji neodložila, přestože je napsaná lehce a čtivě. Pak se něco zlomilo a začetla jsem se, a poslední část mě tak naštvala, že jsem měla chuť ji zahodit hodně daleko. Prvně mi ani nedošlo co tím autorka vlastně myslela, byla jsem jen zmatená, a zpětně vnímám, že to bylo naprosto zbytečné. I když emoce ve mně vzbudit dokázala, přestože až ke konci a spíš účelově (jestli to není ode mě moc drsné). Sexuální scénky nečekejte, spíš mladou lásku, spoustu překážek a několik životních mouder. Částečně autorku chápu, v doslovu vysvětluje, proč knihu napsala tímto způsobem, ale i tak knihu považuju spíš za průměrnou.