Paměti katovské rodiny Mydlářů 4.

sice to byl už jen takový krátký náhled k Mydlářům, ale rozhodně čtivější (aspoň pro mě) než ten 3.díl...autor se více věnoval té "románové" části, dozvíme se opět několik historek kriminálních a jejich následků. A pak jen velice stručně konec - jak by se dneska řeklo - že už autor nevěděl co s Mydlářem dál, nechá ho zemřít náhlou smrtí, syn už v kronice nepokračuje a jeho osud je zhrnut pár větami... Až se mi zdálo divné, že těchto pár stránek a příběhů nepřilepil k 3.dílu a tím neukončil Mydlářskou ságu. Každopádně doporučuji.

Poslední díl katovských pamětí byl jednorázovou záležitostí, kterou jsem proletěl bez toho, abych nějak víc přilnul k osudům kata Mydláře. Výjimku snad tvoří osudy pohůnka Matěje. Vyjádření k celku budiž takové, že pro mě je Svátkův román spíš bižuterií než klenotem. Hezký na prvních několik pohledů, zajímavý řemeslnou prací, ale při bližším zkoumání mi chybí větší hloubka či smysl a zář. S první dvěma díly jsem nevěděl jak naložit a s uzavřením dílu čtvrtého stále odpověď neznám. Možná někdy v daleké budoucnosti přijdu na to, proč je Svátkova práce tolik chválena a české čtenáře provází od základní školy.