Paměti katovské rodiny Mydlářů 3.

tak jedeme dál...ale se synem Janem to už není takové dobrodružství..respektive, dějová linka zachována, ale zdá se mi, že syn pořád řeší výdělek, popravy ho i celkem baví (nějaké sado sklony ?? maskované za službu společnosti ??) a pak se z něj stává Chuck Norris (nebo jiný akční hrdina, doplňte dle libovůle) - co nikdo nedokáže, dokáže mistr Hanuš , střílí jako nejlepší sniper, bojuje, vymýšlí, jak zachránit Prahu od hladomoru a taky to mistrně provede...navíc mu to vše velmi zvedá sebevědomí, což nezapomíná zdůrazňovat na každé stránce...konečně může do města i jinými branami, třese si rukou s představiteli města, jeho věhlas stoupá...slavná svatba se submisivní, velmi hodnou, hezkou, poslušnou a já nevím jakou ještě Anežkou... no, jak moc mě bavil úvod Mydlářovské historie v prních 2 dílech, tak jsem nyní zklamaná...zrovna finišuji poslední kapitolu o obléhání Prahy švédy a smutním, bojuju pro změnu se čtením, mám tedence přeskakovat a nebavíííí mě to...autor stejný, ale kouzlo příběhu je fuč...

Tento díl Pamětí zatím nejmilejším mi byl, ač klidně podtitulem "Kterak Jan opět početným se stal" by se zváti mohl. Od chvíle, kdy Janova kdysi družka Anežka fortnou katovskou prošla, onen ke svému řemeslu, díky onomu štěstí, často přikročiti nemusel, přestože svojí odvahou věhlasu získal. Však varovný prst zdvihnouti musím, neb sobecky Jan svým pomocníkům ku podobné cti nepomohl, naopak dokonce si jejich zásluhy připisoval, přestože hlavně Vavřinec se zasadil a staroměstkému obyvatelstvu svým činem od hladového moru při obléhání Švédy odpomohl. Nechci však prozrazovati děje příliš, ježto milá pohádkovost příběhu příliš hezká jest. Závěr mi pak trochu požitku pokazil, anžto přiložená kronika Roberta Zatočila o bojích proti Švédům příliš zdlouhavá byla. Praha jak známo útoků ustála a stěhováním justicie blíže domu Mydlářova otevírají se poslední kapitoly jeho příběhu.