Ovoce poznání

Po stránce informační jde o bezesporu záslužné dílo, které lehkou formou hovoří o věcech, jež jsou pro mnoho lidí dodnes tabu, ačkoli jde o přirozenou součást života. Liv Strömquistá si nebere servítky a s dávkou humorného sarkasmu poukazuje na zahanbující skutečnosti naší historie, které se přelévají až do současnosti. Logicky jde o dílo zaujaté jedním směrem, vyvolávající dojem, že pouze ženské pohlavní orgány byly vždy tím, o čem se nemluvilo, zatímco mužské už od pradávna byly akademiky dopodrobna popisovány a chápány. Nic to ovšem nemění na faktu, že lidská hloupost nezná mezí, díky čemuž „holky těžší to maj“. Třeba se ale za pár tisíc let karta obrátí a pindíci budou z morálních důvodů na vesmírných obrázcích retušováni, čarodějníky jasně identifikuje ztopořený penis, jenž jim vyslouží legální upálení, a pak, až znovu nastane nová doba osvětová, přijdou nějací chytráci s tím, že je třeba exhumovat ostatky Miloše Zemana, aby se ověřilo, jestli on náhodou nebyl pseudohermafrodit.

Pro někoho pobuřující, pro jiného osvětová, pro mě naprosto úžasná kniha. Co se množství informací týká, kniha jimi doslova přetéká. Doporučila bych ji zařadit do povinné četby v rámci rodinné/občanské výchovy na školách. Člověk si nemusí zapamatovat všechna jména ani teorie. Stačí pochopit poselství knihy, které je nad slunce jasné. Milé ženy, mějme se rády takové, jaké jsme. Přijměme svá těla, hýčkejme si je, buďme k sobě vlídné a nestyďme se za ně. Menstruace je dar, nikoli prokletí. Bez ní bychom to nebyly my. Bez ní by tu nikdo z nás nebyl. A i když je kniha především o ženách, není určena jen jim, ale všem bez rozdílu věku a pohlaví/nebo chcete li, genderu.