Ostří mrtvého muže

Jak mě první dvě knihy bavily, třetí přinesla maličko zklamání. První půlka ještě dobrý, vyvrcholení boje mezi seveřany je právě tak drsné, jak jsem doufal. Dokonce i konflikt s Mizejícími graduje hodně zajímavým směrem, ačkoliv už tady jsem začal škobrtat. Ovšem čistě pro svou neochotu přistoupit na nová pravidla hry a překvapivá odhalení, jež přinášejí do série notnou dávku science fiction. A přestože Luke Scull nekombinuje žánry přespříliš, tohle mě trošku otrávilo. Jedna věc je Thorgal, kde věda a magie koexistují bezproblémově a druhá věc je Temné bratrstvo, kde to působí kapánek nadbytečně. Těch motivů je prostě moc, stejně jako hluchých míst, kde hapruje logika. Navíc na ty původní nápady se úplně zapomnělo. Oceňuji však, že autor kolem ničeho nedělá štráchy a jednotlivé linie uzavírá s řízností katovského mistra. Problém je, že ne všechny dějové zvraty mi zpětně dávaly smysl, a jiné působily značně účelově. Četlo se to samo, ale jako finále epické trilogie bohužel neuspokojivé.

„Zbraň z tebe chlapa neudělá. To ty děláš zbraň zbraní.“ Ráda bych uznale kývala hlavou, že se autorovi podařilo předčit předchozí díly, nebo přinejmenším udržet podobnou úroveň. Pro některé čtenáře určitě, já k nim bohužel nepatřím. Mizející vnesli do drsného, temného fantasy světa výrazné sci-fi prvky, což mi tentokrát úplně nevonělo. Barbaři, Jižané, Bohové, Magelordi, démoni a jejich bossové, obři, ještěři, draci, golem, vyhubení elfové, už tak toho v příběhu bylo hodně a najednou tam Skull ještě kydnul arogantní rasu z jiné planety či dimenze, moderní technologie, narážky na naši Zemi… prostě čurbes. Postupně jsem ztrácela zájem o děj i postavy, osud většiny z nich byl stejně předem jasný, ovšem v několika případech to chtělo přitvrdit. Neuspokojivé finále zanechalo pachuť plytce nakousnutých motivů a nezodpovězených otázek (především ohledně jedné osoby - co byla vlastně zač, kudladrát, odkud se vzala ta nezničitelnost?!) Průser to vyloženě není, první polovina knihy mě bavila, rozhodně si však série zasloužila lepší završení, konzistentnější, s absencí wtf?! momentů, kdy jsem svému mozku zakazovala aktivitu. Z úcty k Brodarovi velmi laskavých 65%… a honem pryč, než začnu neuctivě vzpomínat na méně povedené figurky.