Oskar a Růžová paní, pan Ibrahim a květy koránu, Noemovo dítě

To byla milá kniha. Knížka o velmi důležitých věcech, ovšem podaných laskavě a bez sentimentu. Knížka o víře, lidskosti, toleranci a smyslu života, stále aktuální v době, kdy můžeme vytvářet další sbírky ohrožených a utlačovaných. Oskara a růžovou paní jsem v divadle, chtěla jsem si příběh přečíst. Sehnala jsem vydání, kde jsou další dvě povídky. Takže jsem si kromě Oskárka a babí Růženky zamilovala Josefa, Moma, otce Pemzu i Ibrahima. Při četbě se mi vybavoval nápis na Jubilejní synagoze v Praze: "Což nemáme všichni jednoho otce? Což nás nestvořil jediný Bůh ?"

Všechny 3 příběhy mi přišly blízké. A jak se píše v tom třetím: tak se to píše v mém koránu. Všechny jsou trochu o víře, ale nejsou náboženské. Jsou o víře jak ji ti lidé cítí a prožívají. Není to věrouka nebo katechismus.