Evangelium podle Piláta

Příběh je v tomto případě všem notoricky známý, nicméně jeho podání je bravurně zpracováno. Ježíš, jeho život a myšlenky jsou v první části knížky vykresleny tak krásně lidsky... Rozhodně nejde o žádné nudné teologické kázání :-) Neméně zajímavá je druhá část - Pilátovy dopisy, ve kterých se snaží logicky vysvětlit všechny události okolo smrti Ježíše a jeho zmrtvýchvstání. Skvěle podané myšlenkové pochody rozumově založeného člověka, který se samotným pátráním vydává na cestu od hlavy k srdci. Krásné, pět hvězdiček je pro tuhle útlou knížku málo...

Kdesi jsem četl, a utkvělo mi to nádherně, následující: "Čím víc jde církev do popředí, tím víc Ježíš ustupuje a naopak, čím víc ustupuje církev, tím víc vystupuje Ježíš." Upřímně řečeno, mluví mi to z duše. Bohužel směr téhle doby je nastaven na ignorování obojího, což je příčinou spousty věcí. Nesnažím se někoho přesvědčit o skutečnosti, že se musí nutně následovat to či ono. Ale vyhmoždění veškerého duchovního ze samotné podstaty člověka musí zákonitě takovému člověku, a takové době, nesmírně ublížit. Odduchovnění téhle doby dovedlo lidstvo na rozcestí. Buďto půjde do prdele nebo do prdelí dvou. Jiné alternativy nevidím. Budoucnost prosta všech prdelí je možná v nalezení ducha v sobě samém. Svým způsobem neskutečně lituju lidi, kteří k duchovnu přistupují jako k nakaženému. S odporem a jistým výsměchem. Kdesi jsem četl, a bylo to od českého filozofa Šafaříka, že končí doba spasení a začíná doba spásání. Hrůzná vize, která se bohužel právě děje. Bez duchovna ztrácí smysl věčné otázky - proč jsme tu, co jsem já a další z řad nepostižitelných. Ztrácí, protože bez duchovna získávají zcela jednoduché a pravdivé odpovědi - jsem tu, abych snědl tento rohlík, jsem to já, protože jím tento rohlík. Vzrušující nepostižitelnost se rázem mění na položku v seznamu v kterém odškrtáváme jako výběrčí daní. V litánii pokračovat, jen čím dál víc klesat v očích skepticky lazených.