Odpověď na Jóba

Jung je gangster. Osobně si ty jeho diktáty užívám. Je to jako kdyby nakráčel do budovy, přistoupil k nejvyššímu představenému arcidiecéze a dal mu čelo. A zatímco se dotyčný svíjí na zemi v krvi, Jung vysvětluje proč formou rap songu. Jeho samotný postoj "z pozice laika", jak říká, ale staví křesťanství, myšlenku Boha, pod neuvěřitelný zatěžkávací test, protože Jungova inteligence vskutku je až děsivá. Svým způsobem si myslím, že tahle kniha dobře zhodnocuje křesťanský dogmatismus a slepé přijímání myšlenek (což je to, co mě od víry s jinak sympatickými základy a morálkou vždy odrazovalo). Jungovo "kritického myšlení tázajícího se člověka" vyžaduje vaše plné soustředění a trpělivost a zaujetí pro to, co čtete... je to sice obtížné ale zároveň sdostatek srozumitelné a přístupné. A ještě jedna věc: než se pustíte do téhle publikace, doporučil bych si přečíst Knihu Jóbovu a Zjevení Janovo.

Ani se nedivím, že komentáře pod touto knihou se příliš nemnoží. Na jedné straně autor, jehož nesmírný rozhled a génius mají v současné době stěží obdoby, a na druhé straně tak komplexní a kontroverzní téma. Krom toho mám pocit, jako by dílo ani být komentováno být nechtělo: píši komentář už napočtvrté - poprvé jsem o něj podvědomým omylem přišel dříve, než jsem ho stačil odeslat, napodruhé se zcela nepovedl, takže jsem ho dobrovolně smazal, a napotřetí se opět neuložil z důvodů, které mi nejsou známy. Jung zde psychologicky analyzuje starozákonního Boha, jakožto archetyp nadaný jistou avšak pouze omezenou (zvláště v kontrastu s indickým pojetím Boha) měrou vědomím. Poukazuje na jeho zjevnou morální inferioritu v konfrontaci s Jóbem. Boha však nechápe jako statické, nadčasové jsoucno, ale sleduje dynamiku jeho vývoje od počátku biblické historie přes fatální "utkání" s Jóbem, Henochovy vize, zrození a obětování Krista, zjevení Apokalypsy až po moderní dobu. Bohu inherentní a nezbytný, leč zdánlivě neřešitelný konflikt mezi protiklady dobra a zla se v různých obdobích různou měrou a způsobem přelévá do částí jeho stvoření a nakonec vše logicky vyúsťuje v nejobtížněji pochopitelný akt vůbec - smíření protikladů, hieros gamos. To je však jen velmi stručný a subjektivní pokus o popis Jungova komplexního textu. Rozhodně nemohu tvrdit, že bych vše zcela pochopil, a proto je pro mne obtížné posoudit, nakolik se jedná pouze o složitou spekulativní konstrukci a nakolik je možné z díla vyvodit nějaké praktické závěry pro lidský život, případně jaké by tyto závěry měly být. Myslím, že kniha může přivodit přinejmenším rozladění ortodoxním křesťanům, ale každému přemýšlivému člověku bude minimálně zajímavou inspirací k zamyšlení.