Červená kniha Čtenářská edice

Pravděpodobně nejkomplikovanější kniha, co jsem kdy četl. Nelze ji totiž pojmout pouze coby psychologickou "self-help" příručku, ačkoliv jako taková může velmi dobře posloužit. A stejně tak není jenom nesmyslným blábolením snových figur. A stejně tak není jen náboženským textem, který obhajuje víru ve svoji teorii o světě. Rysy všeho zmíněného v sobě ale Červená kniha nese, a proto je tak těžké ji adekvátně ohodnotit. Kombinuje západní i východní náboženství, Freudovu psychologii, Nietzscheho filosofii i předkřesťanské mýty. Nejtrefnější je asi říci, že jde o zápis mytologie Jungova nevědomí. Mohlo by se zdát, že, je-li skutečně tím, nebude vůbec možné ji pochopit. A skutečně, ani zdaleka netvrdím, že jsem porozuměl všem Jungovým myšlenkám. Zdánlivě nesmyslné rozhovory se zdánlivě neexistujícími postavami, ale obsahují enormní množství moudrosti. A s nejedním obrazem vyjádřeným v knize jsem se setkal i i ve vlastních snech a fantaziích nezávisle na Jungově díle. A právě toto prožití Jungových myšlenek je podle mého názoru jediný způsob, jak knížku alespoň částečně pochopit. Nestačí jen ji číst, je třeba projít si podobnou cestou jako autor. Jinými slovy: nestačí přijímat Jungovu Červenou knihu, musíte si- byť jen ve vlastní psýché - začít psát svou vlastní. Slovy Nietzsceho, kterého si jung vážil takřka stejně jako Freuda: "Žák, který zůstane pouze žákem, špatně oplácí svému učiteli." Chcete-li číst Junga, doporučuji připravit se na cestu. Četba Červené knihy totiž vyžaduje nemalou znalost různých mytologií, filosofií, psychologie a - především - ochotu vystavit se vlastnímu nevědomí, pochopit mytologii svého vlastního bytí, hledat své "Bytostné já", "napsat vlastní Červenou knihu". Odvážíte-li se toho, bude pro vás Jung nedocenitelným spojencem a jeho knihy neopakovatelným zážitkem. Doporučuji.

Přečtení Červené knihy mi trvalo téměř rok. Nejen kvůli tomu, že tříkilová kniha,která se svými rozměry nevejde do normální knihovny, není ke čtení úplně uzpůsobená (čtenářská edice by pro studium byla mnohem vhodnější). Je tomu tak zejména proto, že jde o velice hutný text, jehož chápání mi umožnil hlavně velký počet poznámek pod čarou a rozsáhlý úvod. Ale přesto jde o nezapomenutelný zážitek. A myslím, že opětovné čtení, ke kterému nepochybně v dohledné době dojde, mi přinese nové vjemy a nová odhalení. Směle se řadí k přiznaným inspiracím, Goetheho Faustovi a Nietscheho Zarathustrovi.