Odkud to přichází?

Tak kvalitní básně aby v dnešní době člověk pohledal. Připadalo mi jako bych četla autorův deník psaný formou veršů. Líbilo se mi jak lehce dokázal vyprávět o odlišných tématech - rodině, válce, komunismu, náboženství a mnohých jiných námětech uplynulého století. Plně souhlasím s udělením ceny Magnesia litera za nejlepší poezii.

Za protektorátu visely v řeznictví nápisy Děkujeme vám, že nemluvíte o politice. Nemluvili jsme o ní, nebylo o čem, hovořily o ní atrapy salámů v prázdném krámě. Uf, podobná setkání mám rád, i když mě často na nějakou dobu zaseknou. Já jsem vlastně vůbec nevěděl, do čeho jdu. Líbila se mi obálka, zpracování knihy, čekal jsem klasické básně. Tohle je v podstatě básnická (nerýmovaná) reflexe uplynulého století, od konce první republiky, přes okupaci, druhou světovou válku, poválečné nadechnutí, únor 48, padesátá léta, 68, normalizace, polistopadová euforie, Havel, Zeman, Bureš v subjektivních vzpomínkách. Historické detaily se mísí s osobními vzpomínkami, postřehy a poznámkami. Autorovi v době psaní bylo přes devadesát a ten odstup, poznání, (ne)smíření a smrt již na dohled číší z každého slova (a o to jsou ta slova krásnější). Občas je to tak brutálně, syrově a nemilosrdně silné, že jsem musel přestat číst, dát si čas rozdýchat, co jsem si právě přečetl, nechat to pořádně do/vyznít, usadit se, rozchodit to. Po What Good Girls Do od Jonathana Butchera je tohle letos druhá kniha, která mě fakt zasáhla. () Na mrtvé si člověk zvykne, oči měli zavřené, byli vyhublí na kost, už ani jako lidi nevypadali. Smrti jsme se dotýkali dřív než dívčích těl, asi proto jsme potom žasli na jejich zázrakem.