Odkaz oceli

Trochu mi trvalo, než jsem se začetla. Pak už bylo vše v pohodě. Možná to bylo i tím, že jsem měla na čtení dostatek času a proto mi nevadilo střídání děje a hodně postav. Oba díly mi přišly propracované a čtivé.

1. Nadbytek slov Nepotřebujete 800 stran na popis toho, jak jedna říše napadla druhou, co v té době dělali rytíři, králové, generálové, zločinci a bohové. Autor těch 800 stran naplnil, zřejmě rád a dlouze píše. Na druhou stranu to ocení čtenáři, kteří rádi a dlouze čtou. 2. Mnoho postav Knihu si opravdu odpracujete. Musíte v hlavě podržet jména asi 49 hlavních postav, děj se odehrává na 150 místech. To si užijí autisté, šachisté a hráči strategických deskových her. 3. Trhání děje Autor má /celkem obvyklou/ manýru roztrhnout děj v nejnapínavějším okamžiku a přeskočit na jiné místo, kde se nic neděje. Když se začne něco dít, zase skočí jinam. Pokud už jste z toho na prášky, přeskakujte kapitoly podle libosti a je to. 4. Hollywood style Pokud milujete Avengers, u téhle knihy si připomenete slova jako pompézní, monstrózní, nabušený, velkolepý. Dočkáte se záchran v poslední vteřině i návratů zahynulých hrdinů. Já se nemohl dočkat konce.