Oděské povídky, Historie mého holubníku

BABEL. To jméno na mě již delší dobu vykukovalo z tátovy knihovny... a jeho cizokrajnost mě lákala, asi ještě umocněná výrazným grafickým zpracováním Arga. Po přečtení je můj názor dost rozpolcený. Se samotnými Oděskými povídkami jsem docela zápolil - ztrácel jsem se v postavách a postavičkách, v orientaci mi nepomáhal ani Babelův specifický, i když zajímavý a barvitý styl psaní. Jako by někdo dal Chagallovy obrazy na papír. Osobní Historie mého holubníku se mi naopak líbila moc. Srozumitelnější, plynulejší ale pořád nezaměnitelný rukopis. Předválečné multikulturní prostředí na pomezí východu a západu, kde se mísí židovská kultura s ruskou, polskou a bůhvíjakou ještě, mě vždycky přitahovalo - a Oděsa má v sobě díky své přímořské poloze i něco kosmopolitního a skutečně cizokrajného.

Pokud chcete číst něco opravdu jiného, čtěte Babela, ruského židovského autora, pamětníka pogromu roku 1905. Babel později uvěřil bolševikovi, který ho v roce 1939 nechal zastřelit ve zmanipulovaném procesu. Neotřelý styl, znamenité vyjadřovací schopnosti a výborný překlad Jana Zábrany. Příběhy z přímořské oblasti Oděsy, ze světa spodiny, zločinu, pogromů a tradic a vznikajících bolševických skupin. Moc pěkná a dojemná je povídka Historie mého holubníku. "Co ti schází? Mládí není žádné neštěstí, to přejde s léty..."