Obecné dějiny hanebnosti

Jádro této sbírky raných Borgesových próz tvoří historické miniatury, vycházející z příběhů jiných autorů (jak sám Borges napsal, jsou zfalšované a překroucené). Originálně v nich načrtl nejrůznější podoby lidské špatnosti – od ziskuchtivosti (Lazarus Morell) přes gangsterství (Monk Eastman) až po rafinované podvodnictví (Tom Castro a jeho sluha), jehož zosnovatelé si skoro zasluhují sympatie. Všechny ty příběhy jsou reálné a řada z nich je i jinak známá – soudem s Arthurem Ortonem žila ve své době celá viktoriánská Anglie (je to známé jako kauza Tichborne), Billy the Kid se stal hrdinou desítek westernů a příběh pomsty vůči poťouchlému císařskému protokoláři (nezdvořilý mistr obřadů Kocuke no suke) je základem japonské legendy o 47 róninech. Příběhy se odehrávají v tak různorodých kulisách, jako by Borges naznačoval, že lidská špatnost je stejná, ať už se nacházíme na pirátské lodi nebo v saloonu na Divokém západu. Asi nejvíce „borgesovské“ jsou povídka „Muž z růžového nároží“ a soubor črt Etcetera, jehož závěrečný fragment „O důslednosti vědy“ v jediném odstavci skrývá příběh, o němž by bylo možné sepsat desítky a stovky stran. (7/10)

Dnes velmi rozmohlý způsob fiktivních verzí o skutečných lidech/událostech Borges bere do rukou jako cvičeníčka - o nechvalně známých méně známých, veskrze padouších, k nimž píše vždy do krátkých kapitolek členěný mini-příběh. Zmiňoval tuším, že ho tehdy i dost inspirovaly dobrodružné literární žánry a klasiky. Počáteční dílka mi přišla jistější a zajímavější (a někdy i zábavnější: "Mezi pijáky postává také Bill Harrigan, narudlá krysa z předměstského činžáku."), s lepší strukturou a nápadem, dalo se do toho dokonce místy začíst a ponořit, jak se knihou ale člověk dostává dál, čím víc mu to proplouvá hlavou, nic neřekne, nebo to působí, že tu jen autor nastavuje délku. Jednou se to přečíst dá, ale člověk by musel být z Borgesovy čtenářsky posedlé obce fanoušků, aby ho tohle chytilo jako něco k seznámení s autorem, jak se tohle často prezentuje, naopak bych to doporučoval spíše až pro zpestření někomu, kdo má Borgese a jeho stěžejní práce načtené a autora ve velké oblibě. 5/10