O poklad Ciboly

Našeptávání mrtvého muže mu navíc připomíná, že obrovská galaktická civilizace jíž tyto světy patřívaly, zanikla a že ji něco zničilo. Kniha čtvrtá opět přinesla něco nového. Odpadla velká část politiky, je tu i méně náboženství. Tento příběh obsahuje prvky hororu, je velmi dobrodružný a zatím nejnapínavější v této sérii. A také se mi strašně líbí, že každá kniha je vlastně svým způsobem ukončená. Což čtenáře nenutí vyloženě číst další a další a nic nezjistit, až v poslední knize. Ne, tady je to jinak. Musím přiznat, že zároveň s knihami jsem začal sledovat i seriál Expanze a mám v tom lehce zmatek. Ale není to tak strašné a zatím se orientuji :-) Citát: Miluju její dobu rotace – třicet hodin. Zvládneš celodenní práci, opiješ se v baru, a ještě se v noci báječně vyspíš..... Perfektní díl této série. První, kterému dávám plný počet hvězd. Je tu zase několik nelogických a nepochopitelných věcí, které jako obyčejný laik, čtenář, moc neberu, (např: shoz potravin skrze atmosféru na Novou Zemi) ale, to už prostě k těmto dvoum spisovatelům patří. Není to zas tak strašné, a protože je toto příběh velmi čtivý, dají se některé nesrovnalosti přehlédnout. Tento příběh jsem si neskonale užíval, bavil mě a dokonce jsem i cítil nějaké napětí, jak jsem hlavním hrdinům fandil a přál jim, aby vše dobře dopadlo. Ono, začít si něco s planetou, která vás chce neustále zabít – no, není to žádná sranda. Malá ochutnávka: Alex pokrčil rameny. Ta loď a její jména mají zajímavou historii. Začala jako NAUVOO, Útočiště, že? Velké město ve Vesmíru. Pak se stala BEHEMOTHEM, nejsvětější a nejhorší válečnou lodí v soustavě. A teď je z ní stanice MEDINA. Shromaždiště. Ta samá loď, tři různá jména, tři odlišné funkce...... Malá poznámka na konec komentáře. Poprvé je zde zmíněno, co je Cibola. Jak jsem již psal minule, trochu mi vadí ty podivné názvy knih, které však při hlubším prozkoumání mají logiku. Leviathana jsem ještě pochopil, Kalibana a Abbadona jsem si musel najít ve vyhledávači. Cibola, jak píše na konci knihy sama překladatelka Jana Rečková (R.I.P.), je španělská pověst ze 16. století o Sedmi městech Ciboly plných zlata. Něco jako Eldorádo. Citát: Můj úžasný transportní systém tady ležel nepoužívaný přes miliardu let, a půlka planety před nedávnem vybuchla. Tvoje loď byla vyrobena před nějakými deseti lety a ty stěží dokážeš udržet v provozu kávovar....

Série „Expanze“ vykazuje lehce sestupný trend, přesto čtvrtý díl nepovažuji za zklamání. Měla jsem chuť na čistokrevnou sci-fi a přesně to jsem dostala: kolonizování neznámé planety a s tím související problémy, umocněné lidskou malicherností a korporátními zájmy, nechybí cizí technologie, boj o život s přírodními živly, k tomu vesmírné přestřelky, zkrátka obvyklý sud se střelným prachem obklopený požárem, do kterého je coby neutrální vyjednavač vržen James Holden a jeho posádka. Situace je proměnlivá a udržuje čtenáře (tedy přinejmenším mě) v zájmu, co se bude dít na dalších stránkách. Můžu mít výhrady k chování a motivaci některých postav - fanatický šéf bezpečnosti Murtry je zářným příkladem, ta občasná dětinská zuřivost koliduje s logikou, navíc mě neuspokojilo finále… Nic to však nemění na faktu, že jsem se při čtení většinu času dobře bavila, představivost jela na plné pecky a odváděla mě od všedních starostí. Solidních 75% je z mého hlediska odpovídajícím hodnocením knihy a zatím necítím potřebu s touto sérií praštit.

Příjemná oddechová záležitost. Pět hvězd nedám proto, že dějová linka až příliš těsně kopíruje tu z předchozího Abaddona (několik rozhádaných lidských frakcí si jde v cizím prostředí navzájem po krku, dokud je na čas nesrovná do latě mimozemská aktivita, a jdou po sobě až do samého konce), a tak máme po dějové stránce v sérii poprvé jisté ustrnutí.