O myších a lidech

Zpočátku mě strohý jazyk a pomalé tempo spíše odrazovaly. Měla jsem pocit, že se nic neděje. Postupně mě začalo fascinovat, jak přesně a bez sentimentu autor vykresluje charaktery. Každá postava je jednoduchá a přitom hluboce lidská. Lennieho mi bylo hluboce líto. Jeho nevinnost a zároveň nebezpečnost vytváří napětí, které čtenář cítí od počátku. Příběh je i o naději- o jednoduchém snu, který drží člověka nad vodou. O to silnější je závěr , který mě doslova uzemnil. Kniha ve mě zanechala zvláštní , těžko popsatelný pocit. Není patetická, přesto bolí. ..

Steinbeck dokazuje, že na silný příběh není třeba plýtvat slovy a zbytečnými stránkami navíc. Tento krásný příběh o přátelství zároveň pohladí po duši i rozesmutní. "Lennie byl celý šťastný. „To je ono - to je ono! A teď povídej, jak je to s náma.“ George vykládal dál: „S náma je to jiný. My máme před sebou budoucnost. My si máme s kým promluvit, a to dělá moc. My nemusíme vysedávat po putykách a rozhazovat tam šesťáky, jako takový, co nemají kam jít. Takový, když se dostanou do kriminálu, tak tam můžou třeba zcepenět, a ani pes po nich neštěkne. Ale s náma je to jiný.“ Tu mu Lennie vpadl do řeči: „Ale s náma je to jiný. A proč? Protože ... protože já mám tebe - a o mě se staráš ty, a ty máš mě - a o tebe se starám já. Proto.“ Blaženě se rozesmál."