Ó Jeruzaléme!

Dne 29. listopadu 1947 vydává OSN rezoluci o rozdělení Palestiny na židovskou a arabskou část. Už od počátku je jasné, že se jedná o časovanou bombu a tato dvě náboženská etnika rozdělují protichůdné zájmy. Počáteční nadšení Židovských Sabrů a nových přistěhovalců je pozvolna střídáno vzrůstajícími násilnými konflikty, jenž jsou oboustranně čím dál násilnější a krutější. Dne 14. května 1948 vyhlásil v Tel Avivu David Ben Gurion stát Izrael a do pohybu se dala válečná mašinérie. Izrael hned ve svém počátku musel čelit invazi sousedních arabských států a bojovat o své další přežití. Byl to počátek izraelsko-arabského konfliktu, jenž byl nakrátko přerušen příměřím v roce 1949, což však vedlo k rozdělení Jeruzaléma. Fakticky však izraelsko-arabský konflikt nikdy neskončil a trvá tak v té či oné podobě do dnešních dní... "Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene..." Souhlasím s ostatními komentujícími, že knížka Larryho Collinse a Dominique Lapierra je jedna z nejlepších knih faktů na téma arabsko-izraelského konfliktu. Knihu jsem teď četl podruhé, poprvé však už v době, kdy jsem sám byl v Izraeli na dovolené a tak jsem některé místa, zejména z bitvy o Jeruzalém, mohl vidět na vlastní oči a dobře si je zapamatovat. Působivá je například Sionská brána, dosud provrtána kulkami, na věčnou památku všech bojujících... Kniha je sice literaturou faktů, ale autoři si dali pečlivou práci a posbírali vzpomínky nejrozličnějších účastníků a sestavili tak komplet, který sice není beletrií, ale je napsán tak lehce a napínavě, že se jako beletrie vlastně čte. Na podobné téma z literatury faktů mohu doporučit Izrael od Gilberta, či Puška a olivová ratolest od Hirsta s tím, že mi Ó Jeruzaléme přišla jednoznačně nejčtivější. Pokud se tedy zajímáte o historii nebo válečnou literaturu, tuhle knihu mohu jen a jen doporučit. Nudit se rozhodně nebudete!

Skvělý zdroj informací pro ty, kteří chtějí pochopit alespoň základní rámec konfliktu, který v různých intenzitách a podobách trvá až do dnešních dnů. A současně i cesta, jak nevidět věci černo-bíle a vyvarovat se rychlých a jasných soudů událostí, které mohou mít (a vždycky asi mají) širší historické pozadí.