Nové ostrovy

Trochu depresivní čtení, ale asi dobré znát. Nečekejte preperský návod na přežití. Je tam spoustu věcí nad. Pro návod, jak se rozdělává oheň lukem, musíte jinam

Poměrně rozsáhlá kniha bere téma dost zeširoka, někdy konkrétněji, někdy obecněji. Některé náhledy mi přijdou poměrně kontroverzní, některé rady mi přijdou jako vtip (někdy i dost špatný). Obzvláště mne vytočilo tvrzení, že z barvy jídla je možné určit jeho vliv na organismus, což už vnímám jako pavědu, pro seriózní literaturu zcela za čárou. Polemizoval bych i s pojetím a tvrzeními v části zabývající se náboženstvím. A přijde mi, že bylinkářské autority jsou přijímány až příliš nekriticky. Vážím si Marie Treben, ale nekriticky přebírat některé její odvážnější výroky bych si asi nedovolil. U některých autorů mi přijde, že buďto svůj příspěvek směřují jen na sobě rovné, nebo že trpí tou proslulou chybou spousty expertů, že se nedokážou vcítit do čtenáře (žáka), který ví o tématu méně než oni, a proto nejsou schopni sdělovat své poznatky způsobem, který by dokázal snadno zpracovat. U některých obrázků jsem nepochopil smysl jejich umístění či vůbec existence. A jakkoliv mám rád Kiplinga, ani některé jeho citáty mi nepřišly vybrané s dobrou rozvahou (to o zemi "dříve tak čisté, že se na průstřel břicha většinou ordinoval jen týdení půst od pevné stravy"). Nicméně i přes tyto výhrady vnímám knihu jako užitečnou a pro většinu čtenářů přínosnou.