Noční hudbu je možné charakterizovat jedním slovem: krása. Krása na pohled, krása na dotek a krása uvnitř. Každá povídka má své kouzlo. Kvůli nepříliš pozitivním ohlasům zde na Databázi jsem s velkou nedůvěrou přistupovala k souboru povídek Rozlomený atlas – pět fragmentů. Opět se mi potvrdilo, že nemám číst komentáře :-)!100 lidí, 100 názorů a 100 literárních chutí. Za mě všech pět hvězd a stálé místo v mojí knihovně.

Po Knize ztracených věcí asi už musí cokoliv jiného zklamat... Těšila jsem se jak prvňák na školní výlet a moje očekávání mi podrazilo nohy. Caxtonova knihovna je skvělý, úžasný nápad, kterému se nikde nedostane důstojného rozpracování, ostatní rozehřívací krátké povídky nemají úplně ty grády, jak by člověk od otce vtěleného děsa Hákáče čekal. A povídka/novela Rozlomený atlas, která zabírá nejvíce prostoru, pro mne byla čirým zklamáním - nudila jsem se prakticky od chvíle, kdy autor skončil s prvním kolem výčtu hrůz, a držela se zuby nehty, že ji dočtu kvůli senzačnímu odhalení v závěru, které se nekonalo. Pro mne dobrý horor není jen o strašení stvůrami a dobrá fantastika není jen o představivosti kulhající krok před čtenářem. Kdybych čekala snadno stravitelné čteníčko na zimní večery, spokojeně bych vrněla s plným bříškem, ale bohužel takto nemám dobrý dojem, skoro mi všecko to strašení místy přišlo prvoplánově laciné. Samozřejmě má ale kniha i silné momenty, jsou v ní nápady, které by zasloužily i románový rozsah a Connolly je po všech stránkách sympatický chlap a určitě mu dám ještě šanci.