Nikdy se nepřestala usmívat

Tak toto byla opravdová lahůdka !!! Výborně a poutavě napsaná kniha, která v člověku mixuje směs protichůdných pocitů vůči hlavní postavě až ke konečnému rozuzlení. Hlavní hrdinku si podle mého názoru většina čtenářů oblíbí a s tlakem u srdce poslouchá její životní příběh, který by byl až moc krutý i pro několik lidí dohromady. V jednu chvíli jejího vyprávění - kdo četl, určitě ví kdy - jí člověk začne úplně nenávidět za to, co je schopná provádět, ale někde v skrytu duše mu něco našeptává, že to není možné, aby Alexandra byla takových obludností schopná a začne ještě více tušit, že to všechno nebude jen tak, což potvrdí závěrečná část této skvělé knihy.

Audiokniha Toto není klasický thriller, spíš takový hodně zvláštní psychothriller, kde autor zvolil méně tradiční formu vyprávění. Hlavní postava Alexandra působí jako monstrum, přiznala se k 168 vraždám a svůj životní příběh vypráví psychiatrovi. Postupné odhalování různých deviací, lidských zvráceností a zla je docela drsné počtení. Alexandra popisuje zločiny, které spáchala a vypráví i o násilí, které na ní spáchali jiní. Přestože jsou okamžiky, kdy by si i ona zasloužila lítost, její vyprávění působí tak chladně a lhostejně, že si sympatie nezíská a dlouho svým chováním pořádně odpuzuje (aspoň načtení na mne tak působilo). Autor má zápletku dobře promyšlenou. Pointu jsem sice uhádla velmi brzy, ale na to proč a jak Alexandra mohla udělat to, co udělala a proč se nikdy nepřestala usmívat, jsem si musela počkat až do závěrečného rozuzlení. Poznámka k audioknize - z časových důvodů v poslední době poslouchám i audioknihy, ale tato mě zklamala. Vím, že tohle je čistě můj subjektivní pocit, ale Alexandra je pro mne bohužel načtená tak nepříjemným hlasem, že jsem měla problém doposlechnout knihu do konce a dala jsem to jen proto, že jsem se chtěla dobrat celkového rozuzlení. Tady jsem měla raději koupit tištěnou knihu než audio, tohle si znovu určitě neposlechnu.

168 zabitých lidí to už je masovost. Napadlo mě, že vražedkyně hodila do kinosálu při promítání bombu. Ale tak jednoduché to není, není to ani jednoduché čtení. Nevěřícně jsem zírala na řádky, viděla před sebou obličej Alexandry s maskou stálého úsměvu a psychiatra v šoku. Pane Martine Štefko, také se nyní usmívám, protože jsem tímto objevila vaše knihy. Skvělá četba.