Nikdy nevystoupat na vrchol

Hory jsou pro mě věčné tajemství a nedostižná výzva. Hory rýsující se na obzoru mě vždy přitahovaly a budou přitahovat, i když se do nich už, s ohledem na zdravotní omezení, nejspíš nevydám. O to víc jsem si užila tuto knihu. Myslela jsem, že po přečtení Divokého kluka se třeba budu nudit. Že se myšlenky budou opakovat... ale některé myšlenky může člověk slyšet nebo číst donekonečna... jako mantru. Do Himálaje bych si nejspíš netroufla se vydat ani v mládí, přece jen můj nížinný původ je znát. Patrně bych trpěla mnohem víc než autor knihy. Možná někdy v jiném životě :-). Jako modrá ovce, levhart nebo třeba pokroucený jalovec... :-). A do té doby si můžu knížku, která zůstává v mojí knihovně, přečíst znovu, i několikrát. Moc jsem si ji užila a je to kniha, která se neomrzí.

"Tajemství hor spočívá v tom, že hory prostě jsou - tak jako jsem i já. Jenže hory existují prostě, což já nedokážu. Hory nemají nějaký 'smysl', protože onen smysl je přímo jejich podstatou, hory prostě jsou. Úplně ve mně zvoní život, hory zvoní, a jestliže to slyším, znamená to, že je nám ono zvonění společné." Další úsporné, přitom tak výstižné vyprávění Paola Cognettiho z hor. Tentokrát nikoliv román, nikoliv pouze inspirace ve vlastním životě, ale přímo cestopis z jeho cesty po Nepálu ve stopách autora knihy Sněžný levhart, Petera Matthiessena, která Cognettiho cestou doprovázela. Za mě velmi příjemné čtení, duchovní dotek a realistické vtažení do světa těsně pod pětitisicovými vrcholy, který ještě nebyl úplně přejet rozpínající se moderní, technickou civilizací.