Divoký kluk

Z této knihy mám lehce rozporuplné pocity. Tuším, co se asi autor snažil knihou vyjádřit. Jak je někdy důležité se odpoutat od shonu, rychlého života, povrchnosti, nefunkčních vztahů, honby za pochybnými hodnotami - odejít z civilizace někam do přírody, aby člověk našel s přírodou sepětí, vyčistil si hlavu, načerpal síly (dušení i fyzické), hledal sám sebe. Tahle myšlenka mi přišla skvělá a zase mne přiměla přemýšlet nad tím, jak moc bych tohle potřebovala čas od času praktikovat ve svém životě. Mentální a duševní očista jsou fakt potřeba. První polovinu knihy jsem si v tomto duchu velmi užila a dalo mi to docela dost. Předalo mi to ty myšlenky, o nichž píši o trochu výše, a za to jsem fakt ráda. V druhé polovině knihy jsem ale měla pocit, že kniha nějak začíná stát na místě a autor se točí v kruzích. Moje čtení a pozornost tak začaly dost drhnout, což mi nebylo moc příjemné. Proto to konečné průměrné hodnocení. V anotaci se píše, že autor touto knihou navazuje na svou jinou knihu - Osm hor. Osm hor jsem nečetla a nějak nemám pocit, že by mi něco chybělo k pochopení Divokého kluka. Mohu se sice mýlit, ale momentálně ten pocit nemám, že bych tou absencí znalosti Osmi hor nějak trpěla. Jelikož se jedná o autobiograficky laděné zápisky z pobytu v horách, je třeba počítat s určitou mozaikovitostí a střípkovitostí vyprávění. Nečekejte úplně celistvý román s řadou zvratů, to vám kniha nedá. Jde spíše o meditativní čtení, kde jsou důležité myšlenky a určitá atmosféra, nikoliv děj bohatý na zápletky. Z tohoto důvodu je potřeba jít do knihy v určitém správném rozpoložení mysli, aby člověk z knihy pochytil to, co má...

Z této knihy mám lehce rozporuplné pocity. Tuším, co se asi autor snažil knihou vyjádřit. Jak je někdy důležité se odpoutat od shonu, rychlého života, povrchnosti, nefunkčních vztahů, honby za pochybnými hodnotami - odejít z civilizace někam do přírody, aby člověk našel s přírodou sepětí, vyčistil si hlavu, načerpal síly (dušení i fyzické), hledal sám sebe. Tahle myšlenka mi přišla skvělá a zase mne přiměla přemýšlet nad tím, jak moc bych tohle potřebovala čas od času praktikovat ve svém životě. Mentální a duševní očista jsou fakt potřeba. První polovinu knihy jsem si v tomto duchu velmi užila a dalo mi to docela dost. Předalo mi to ty myšlenky, o nichž píši o trochu výše, a za to jsem fakt ráda. V druhé polovině knihy jsem ale měla pocit, že kniha nějak začíná stát na místě a autor se točí v kruzích. Moje čtení a pozornost tak začaly dost drhnout, což mi nebylo moc příjemné. Proto to konečné průměrné hodnocení. V anotaci se píše, že autor touto knihou navazuje na svou jinou knihu - Osm hor. Osm hor jsem nečetla a nějak nemám pocit, že by mi něco chybělo k pochopení Divokého kluka. Mohu se sice mýlit, ale momentálně ten pocit nemám, že bych tou absencí znalosti Osmi hor nějak trpěla. Jelikož se jedná o autobiograficky laděné zápisky z pobytu v horách, je třeba počítat s určitou mozaikovitostí a střípkovitostí vyprávění. Nečekejte úplně celistvý román s řadou zvratů, to vám kniha nedá. Jde spíše o meditativní čtení, kde jsou důležité myšlenky a určitá atmosféra, nikoliv děj bohatý na zápletky. Z tohoto důvodu je potřeba jít do knihy v určitém správném rozpoložení mysli, aby člověk z knihy pochytil to, co má...

Další z "horských titulů" italského autora - pro milovníky hor, osobní meditace - ve stínu majestátných horských masívů, kde ticho neruší vaše myšlenky ... " Být ve společnosti i skvělých lidí brzy unaví a rozptyluje. Miluji samotu. Ještě jsem se nesetkal s druhem, který by byl tak družný, jako je samota. Jsme většinou opuštěnější, když vyjdeme mezi lidi - než když zůstaneme ve svém soukromí ... " Bez zátěže, bez závazků - jen sami s přírodou ... doporučím.