Neznámá společnost

Revoluce nebývají náhlým kolapsem, nýbrž tečkou za dlouhodobým chátráním. Většina kapitol této útlé knihy se věnuje varovným jevům v dnešní společnosti, které postupně rozleptávají stát a mohou vést až k jeho rozpadu (v podobě, jakou známe). Úvaha o tzv. privatismu je až úsměvná, je-li řeč o typicky postkomunistické obsesi soukromým vlastnictvím a touhou po vlastním bazénu, rubem je však nezájem o věci veřejné, neúcta k pravidlům a bezohledná snaha urvat si pro sebe maximum. Podobně je to s frontou, tím symbolem racionality a rovnosti. Předbíhání při čekání na lanovku sice popudí, nebezpečnější je ale v jiných, často jen pomyslných frontách. Pokud totiž pravidla platí jen pro neprivilegované a stát netrestá daňové úniky či večírek ministra zdravotnictví uprostřed lockdownu, je to nůž do zad samotné společenské smlouvy. Výborně je to vidět na covidové pandemii, která obnažila slabost našeho "pančovaného" státu (který ani není schopen odstranit nelegální billboardy od dálnic, takže plány na výstavbu vysokorychlostních železnic vypadají jako sci-fi). Nejde ani o objednávky nefunkčních a předražených respirátorů od pofidérních firem za horentní částky, ale o to, že se každý musel - v podstatě navzdory státu - na vlastní pěst zorientovat v chaosu vládních opatření a expertních názorů, aby ochránil sebe a své blízké a zároveň nezešílel. Více než polovina Čechů říká, že současnému světu nerozumí vůbec nebo velmi málo. Lidé nehledají pravdu, ale smysl. A pokud jim ho přestane dávat současný politický režim, najde se mnoho "autentických" politiků a dezinformátorů, kteří nabídnou alternativní realitu s jednoduchými příběhy. To považuji za nejsilnější sdělení této knihy. Jinak se v ní také dozvíte, že venkov není úplně takový, jako vypráví Miloš Zeman, nebo proč používání pojmů jako "nepřizpůsobivý" nebo "bezdomovec" jen posilují stigmatizaci ohrožených sociálních skupin. (9/10)

Čtivá, místy velmi trefná a ozdrojovaná publikace. Kapitolky o privatismu, konfliktu města/venkov jsou velmi přesné a ačkoliv se autor určitě nedotkl všech aspektů daného tématu, vystihuje Česko velmi dobře až se člověk chytá za nos. Jak píší někteří hodnotící, je v knize několik odkazů na pandemii covid-19, kvůli kterým prý kniha neodolá zubu času. Jsem opačného názoru - dokud se nevyřeší problémy, které v pandemii teprve vyšly na světlo, kniha nezastará. A všichni víme, jak dlouho to bude trvat (a vůbec jestli). V porovnáním s knihou Slepé skvrny od D. Prokopa jde o více autorskou knihu, mnohem čtivější, zábavnější a trochu lépe strukturovanou. Ovšem informací je v ní vlastně méně. Bohužel jsem po dočtení měl pocit, že stále něco chybí. V knize nejsou nějaké návrhy řešení, možné scénáře nápravy a návody pro obyčejné lidi, jak z toho ven.