Než vzpomínky vyblednou

V minulosti jsem přečetl 2 díly ze série FUNICULI FUNICULA – NEŽ VYSTYDNE KÁVA a NEŽ PRAVDA VYJDE NAJEVO. Knihy se mi líbily, i když jsem k nim měl nějaké připomínky. Během let vyšly další díly, ale bohužel naše knihovna tyto díly nekoupila. Knihy šly půjčit pouze v elektronické podobě jako e-knihy, což není nic pro mě. Jsem rád, že vyšla nová vydání těchto knih a knihovna je koupila a já si můžu přečíst další knihy z této série. V knize NEŽ VYBLEDNOU VZPOMÍNKY, se nacházejí 4 příběhy: Příběh první – Dcera, která nedokázala říct K čertu s vámi! Příběh druhý – Komik, který se nedokázal zeptat Jsi šťastná? Příběh třetí – Mladší sestra, která nedokázala říct Promiň. Příběh čtvrtý – Mladík, který nedokázal říct Mám tě rád. Po celou knihu vystupují hlavní postavy, které se proplétají mezi jednotlivými příběhy. V PŘEDMLUVĚ se nacházejí pravidla kavárny: 1. Při návratu do minulosti se můžete setkat pouze s lidmi, kteří už kavárnu někdy navštívili. 2. Ať uděláte při návratu do minulosti cokoli, přítomnost se tím nezmění. 3. Na místě, z něhož se můžete do minulosti vrátit, už sedí jiný host. Abyste se na ně mohli posadit, musíte vyčkat, až host odejde. 4. Během pobytu v minulosti se z místa nesmíte vzdálit. 5. Váš čas v minulosti začíná nalitím kávy a vyprší, jakmile kávy vystydne. A platí další pravidla, která se dočtete v knize. Kniha se mi líbila jako předcházející autorovy knihy. Pravidla nebyla příliš opakována, všechno bylo napsáno v Předmluvě. Občas byla nějaká pravidla připomenuta, ale dalo se to snést oproti předchozím knihám, ve kterých to bylo připomínána pořád dokola. Zajímavá byla kniha s názvem CO KDYBY ZÍTRA NASTAL KONEC SVĚTA? Sto otázek. Mladá holka SAČI (7 let) čte ráda knihy a tuto knihu momentálně čte a pokládá otázky z této knihy lidem v kavárně. Při položení otázky následují 2 možné odpovědi a člověk, který odpovídá na otázku, musí říci, jak by se rozhodl v určité situaci. Myslím si, že čtvrtý příběh se mohl řešit úplně jiným způsobem, než je v knize uvedeno. V Předmluvě je uvedena zajímavá otázka a to: „Kdybyste se mohli vrátit do minulosti, s kým byste se chtěli setkat vy?“ Vím, s kterými lidmi bych se chtěl sejít a popovídat si.

První kniha ze série mě zaujala, druhá nadchla, a ta třetí...? Líbilo se mi prostředí druhé kavárny a její zaměstnanci. Kniha "Sto otázek" by mě klidně zajímala celá. Při čtení mi trochu chyběl diagram propojenosti postav (některá podobnější jména se mi opravdu pletla). Ale hlavně, třetí kniha mě zasáhla tím, kolik postav v ní zemřelo. A jako ono to v kontextu kavárny, kde je možné cestovat časem, dává smysl... Logicky, není moc důvodů, proč byste cestovali časem, abyste si promluvili s člověkem, za kterým můžete zajít rovnou v přítomnosti. (Ač pár případů už se v této sérii našlo.) Jenže namísto pohledu, který vlastně přináší klid na duši a chuť do života (a čtenáři je servírován stále dokola a velmi důrazně), jsem na konci knihy spíš cítila, jak je veškerá naděje beznadějně zadupána do země. Ani třetí díl za mě není špatná knížka, jen je asi lepší nečíst jednotlivé díly hned po sobě. Naopak, počkat si na rozjímavější/hloubavější náladu, a v klidu, po kouskách se nechat atmosférou kavárny a jejím poselstvím obalit. Určitě, pokud vás rozčiluje neustálé opakování informací (a to nejen z hlediska celé série či knihy, ale i v rozsahu pár stránek), je "bezpečnější" dát si tam nějaký odstup. Čtvrtý díl si asi taky časem přečtu, jen uvidíme kdy... :)