Neuvěřitelná čísla profesora Stewarta

Jízda na roller-coasteru: 150 stránek nudy... zívačka... Pro koho to je vlastně určené? Základy teorie čísel, přirozená, malá čísla, pfff..., nuda, nuda, šeď, šeď... To je totiž cesta nahoru, kdy je potřeba vozíček namáhavě vytáhnout vzhůru po dráze. Nahoře už dobré, trochu záživnější; π, φ, e... A hele, začalo mě to bavit! Fraktaly, ty jsem nikdy komplexně popsané neviděla, paráda, užívám si už jízdu. Ale pozor..., strana 225, nějak se to začíná svažovat z kopce, chytám si klobouk, teorie strun. Jé, narozeninový paradox! Jůů - kryptografie! To si to krásně užívám... Šmarjá, už se to řítí dolů samospádem! Faktoriály, velká prvočísla, nekonečna větší než jiná nekonečna... ÁÁÁÁÁ.... Buch, jsme dole, hustý! Stálo to za to!

Ian Stewart se řídí heslem: Neexistuje nudné a nebo nezajímavé číslo. A v této knize se tímto přístupem snaží popularizovat matematiku a strhnout tak bariéry, které často u lidí k vůli nudnému výkladu vzniknou již na základních a středních školách. Od samotného vzniku čísel, až po složité výpočty fyziky teorie strun, je kniha ilustrována, ovzorečkována a doplněna hravými výpočty tak, že se čte často až s komiksovou lehkostí. Samozřejmě je autor doslova nabitý vědomostmi o číslech, které si nehodlá nechat pro sebe, takže čtenář narazí i na složité kapitoly (či spíše části kapitol), laikovi téměř nepřístupné. Přesto si myslím, že je kniha vhodná i pro čtenáře matematikou téměř nepolíbeného, protože informacemi v ní autor zůstává na povrchu, zahltí spíš jejich počtem než hloubkou. A to je dle mého i úskalí knihy, doslova každá kapitola si zaslouží knihu vlastní (a většina i svou knihu samozřejmě má), takže hloubaví čtenář by ocenil spíše podrobný výklad konkrétního matematického pojmu, než sumář všech.