Darwinovy hodinky

Ze všech tří knih o Vědě na Zeměploše je tahle asi nejpřístupnější, co se vědecké části týče. Přiznám se, že u prvních dvou dílů jsem četla pouze příběh o mázích, ale tady jsem zvládla i vědeckou linii, která byla tentokrát skutečně zajímavá a občas i vtipná.

Buď je problém mezi knihou a židlí a nedokážu docenit genialitu tohoto díla, nebo se stala chyba jinde. Jedno velké zklamání. Kniha je nevyvážená, příběh mágů osekaný na pár stránek a pak dlouhé věděcké pasáže, které někdy ani nesouvisely s tím, co se v příběhu děje a odbočovaly do pěkných dálav, takže čtenář je zahlcen a jde to jedním uchem tam a druhým ven. Zápletka je v podstatě okopírovaná koule, jen s jinou ústřední osobou. Takže ani vědecké části se nevyhnuly opakování (četla jsem knihy hned po sobě, přišlo mi to jako přes kopírák): neustálé omílání "paradoxu vraždy vlastního dědečka", motýlí efekt, knihy Stroj času, Zloděj času a mlýnky. Pominuli to, že opravdu nedokážu ocenit části týkající se fyziky, tak tam se aspoň snažili to laikovi vysvětlit na jednoduchých příkladech, ale jako biolog jsem se těšila na evoluční část a inteligentní přírodovědné vtipy. A to bylo zklamání opravdu těžké, protože těch pár, co tam bylo, mohutně přebíjely narážky na "každý, kdo si myslí, že živé organismy vytvořil bůh (ať už pod jakýmkoliv mu daným jménem) je vymatlaný píp". Jednou se člověk zasměje, podruhé si povzdechne a po desáté si říká, kdyby to nebylo do čtenářské výzvy, tak s tím třísknu do kouta a už to nikdy neotevřu. Pak to tak v třetině knihy ustane, tak si člověk řekne..že by? A ono to bylo jen proto, že se probíraly červí díry, a ke konci knihy znova, flák ho tam. Nelze upřít, že Darwinův životopis byl podán pěknou a čtivou formou. Ani ty náměty na úvahy už nejsou co bývaly, opakují se a takovou větší novinku jsem si uvědomila už dávno, takž pro mě nic extra. Krom toho hodně věcí je tam divně podsunuto, např. nutně čtenářům potřebujeme sdělit, že filmová zpracování té a té knihy jsou odpad, ale proč si to pánové myslí, to už nějak opomenou sdělit. Hodně natahované a tak vlastními slovy pánů autorů, kteří si tímto trochu naběhli (vytrženo z kontextu a v knize v úplně jiném významu, ale nemohu si pomoct): Pokračování Tři mušketýři po dvaceti letech a Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne přitahují některé z nás, protože Dumas zjistil, že vymyslel dobrou věc, a dodal další víceméně stejné. ... Ale pozdější husa snášející zlatá vajíčka se dostávala stále více do ...