Uhg, tahle kniha mi vzala vítr z plachet! Přestože hodnocení alespoň na DK není dvakrát pozitivní, já, jako člověk, kterému se nelíbí skoro nic, musím říct, že se mi tohle kratinké dílko neobyčejně líbilo. Autorka E. Lockhart nás zavede do života Jule. Kdoví, jestli je to její skutečné jméno, každopádně, Jule je rozhodně ambiciozní žena. Žena, která se nebojí jít přes mrtvoly. A tahleta sympaťanda jednou potká Imogen, perfektní a krásnou Imogen, která ale už nechce lidem dávat to, co od ní chtějí. Spisovatelka zvolila rozhodně neobvyklý styl vyprávění. Z jinak prokouknutelné zápletky udělala něco neobyčejného - kapitoly a příběh nepostupují chronologicky, tedy například očíslováním kapitol "18,19,20....", ale "odečítají se", čímž pronikáme hlouběji do minulosti, s očíslováním "18,17,16...". Uf, to jsem teda vysvětlila. Každopádně, tohle mi přišlo už od začátku lehce matoucí, trvalo vážně pár částí než jsem ten systém zaregistrovala. :D Kniha vypráví o hledání sama sebe a kradených identitách. Možná by mě ví zajímalo, proč hlavní hrdinka dělala, to co dělala, je tam sice naznačeno, že chodila na nějakou akademii, ale stejně. Závěr je lehce mlhavý, skončí tak, že by si ho čtenář měl domyslet... Tenhle román člověku z paměti jen tak nezmizí, má v sobě i skryté otázky "Jak moc je svět malý? Kdo vlastně jsme? Nehrajeme podle situace tak trochu vždycky jinou roli?" a podobně. Za tohle u mě má autorka palec nahoru, všem doporučuji přečíst. A kdoví, možná se jednou dokopu přečíst ten její "Ostrov lhářů".

Skvělá knížka! Neobvyklé vyprávění pozpátku, ale stačí si hlídat časové údaje u každé kapitoly a knížka se čte naprosto sama. Většina události je jednoduše předvídatelná, ale příběhu to nic neubírá. Kniha nás nutí přemýšlet o tom, jaké hrajeme v svém životě role a proč. A konec ve mně zanechal potřebu přemýšlet jestli jsme dostali "skutečný" příběh nebo jen další roli.