Neodpočívej v pokoji

První kniha z mého nejoblíbenějšího nakladatelství, která mi těžce nesedla, a přesto jsem ji paradoxně přečetl velmi rychle. Za tou rychlou četbou bude patrně pud sebezáchovy, jež mě tlačil k tomu, abych to už měl za sebou. První odstavec ani mé nízké hodnocení neberte jako kritiku knihy nebo snad dokonce její autorky. K tomu mám jako člověk, který by nikdy nedokázal napsat dobrou knihu, hodně daleko. V tomto případě se jedná spíše o sebekritiku, protože jsem si o své vlastní vůli vybral svazek s přesně takovým obsahem, kterému se jinak snažím vyhnout. Vysvětlím. Rád se dívám na filmy, rád hraju konzolové i PC hry a jak ve filmech tak ve hrách přímo nesnáším snové či halucinogenní scény (jinak perfektní série her Far Cry mi dává v tomto ohledu opravdu zabrat). No, a z toho jasně vyplývá, že pro mě byla kniha Ingrid Rudavské opravdu velmi špatnou volbou. Mé mentální nastavení prostě není s tím ujetým příběhem kompatibilní, i přesto jsem se při čtení nejednou upřímně zasmál. Abych to nějak rozumně shrnul, myslím, že tento titul není pro každého, ale čtenář, který tento styl oblibuje si určitě přijde na své, protože nepochybuji o tom, že autorka opravdu umí psát (vždyť mě i přes můj celkový diskomfort dokázala opakovaně rozesmát).