Jsem jako ta písnička, kterou mi zpíval dědeček. Má duše stále touží létat. Neobyčejná a originální kniha, kterou si musíte přečíst a o které budete přemýšlet. Někdy jsou přátelé víc, než rodina. Nezapomeňte na Poděkování autorky, chytne za srdce. „Je tohle rozlučková snídaně?“ Charlotte se usmála. „Není rozlučková, protože my jedeme s tebou. Všichni jsme si vzali z práce volno, abychom ti mohli pomoct. Říkala jsi, že dnešek je určeným rodinám, které stěhují studenty na kolej, ne?“ „Správně.“ „No, a tvoje rodina jsme my. Vážně sis myslela, že tě necháme jet samotnou?“ Došla k zahradní brance, ale než ji otevřela, na chvilku se zarazila. Civěla na nesourodou skupinku, která se sešla na parkovišti – mohutný vysoký zrzavý muž, blonďatá žena s pomalovanou kůží, nádherný klukse zelenýma očima a slavný spisovatel s bradkou jako z povídky Rip van Winkle. Její rodina.

Zvláštna knižka. Zo začiatku som vôbec netušila, o čom vlastne čítam. Ale postupne ma okúzlila a prečítala som ju za jednu noc. Príbeh o obyvateľoch rezidencie Chmýříčkov na ostrove Mallow. Každý má za sebou komplikovanú minulosť, ale knižka vôbec nie je smutná. Práve naopak. Je to príbeh o priateľstve, domove a dobrom jedle, ktoré správny domov definuje. To ja môžem:). A ozaj, sú tu duchovia. Do príbehu sú zakomponovaní tak nenásilne, že ich vnímate ako prirodzenú súčasť deja. Záver bol pre mňa trošku rozpačitý. Veľa zostalo nevypovedaného, nedovysvetleného. Záhadou pre mňa zostáva i úloha / dôvod existencie vtáčikov "chmýrkov" v celom príbehu.