Jsem jako ta písnička, kterou mi zpíval dědeček.
Má duše stále touží létat.
Neobyčejná a originální kniha, kterou si musíte přečíst
a o které budete přemýšlet. Někdy jsou přátelé víc, než rodina.
Nezapomeňte na Poděkování autorky, chytne za srdce.
„Je tohle rozlučková snídaně?“
Charlotte se usmála. „Není rozlučková, protože my jedeme s tebou.
Všichni jsme si vzali z práce volno, abychom ti...
Jsem jako ta písnička, kterou mi zpíval dědeček.
Má duše stále touží létat.
Neobyčejná a originální kniha, kterou si musíte přečíst
a o které budete přemýšlet....
Jsem jako ta písnička, kterou mi zpíval dědeček.
Má duše stále touží létat.
Neobyčejná a originální kniha, kterou si musíte přečíst
a o které budete přemýšlet. Někdy jsou přátelé víc, než rodina.
Nezapomeňte na Poděkování autorky, chytne za srdce.
„Je tohle rozlučková snídaně?“
Charlotte se usmála. „Není rozlučková, protože my jedeme s tebou.
Všichni jsme si vzali z práce volno, abychom ti mohli pomoct.
Říkala jsi, že dnešek je určeným rodinám, které stěhují studenty na kolej, ne?“
„Správně.“
„No, a tvoje rodina jsme my. Vážně sis myslela, že tě necháme jet samotnou?“
Došla k zahradní brance, ale než ji otevřela, na chvilku se zarazila.
Civěla na nesourodou skupinku, která se sešla na parkovišti –
mohutný vysoký zrzavý muž, blonďatá žena s pomalovanou kůží, nádherný klukse zelenýma očima a slavný spisovatel s bradkou jako z povídky Rip van Winkle.
Její rodina.
Číst více
Číst více