V knize mě zaujala kapitola o "ztracených německých metropolích", kde je na jednu rovinu kladena Praha a Königsberg. Ano, skutečně, Královec (Könisgberg) dobytý na jaře 1945 Rudou armádou a anektovaný jako Kaliningrad k Ruské federaci je zmiňován společně s Prahou jako "ztracená německá metropole". Praha je v knize prezentována jako "sedm set let německé město", srdce "německého kulturního a intelektuálního života", kde německý císař Karel IV. založil v roce 1348 "první německojazyčnou univerzitu". Že hlavním jazykem pražské univerzity ve 14. století byla latina, autor asi netuší. Nevím z čeho při popisu poměrů v Praze vycházel, trošku to připomíná výklad z knihy "Prag und das Reich" od Wolframa von Wolmara z roku 1943. Podobně nesmyslná je na konci knihy mapa zobrazující náboženské poměry ve střední Evropě - ukazuje, že v roce 1560 byly prý Čechy a Morava z 90% římsko-katolické země! Připomínám, co napsal Josef Pekař: na konci 16. století byly Čechy a Morava země "ohromnou většinou nekatolické". I mezi šlechtou účastnící se zemského sněmu byla katolíků maximálně čtvrtina. Kladu si otázku, jak "kvalitní" je asi tato kniha v jiných kapitolách o nám vzdálenějších tématech?

Neil MacGregor, ředitel Britského muzea, napsal v roce 2014 publikaci věnovanou dějinám Německa, respektive oblastem, které dnes do Německa patří, případně patřily (k těmto vedle Královce/Kaliningradu či Štrasburku řadí i Prahu, u které však naštěstí připouští i českou historii). Kniha je rozdělena do šesti částí, z nichž každá obsahuje pět kapitol. Obsah některých kapitol tvoří notoricky známé dějinné události a osobnosti: rozdělení Berlína i Německa v období studené války, osobnost reformátora církve Martina Luthera, významný spisovatel Goethe, německá Valhala v Bavorsku, dějiny hanzovních měst na severu Německa, vynálezce knihtisku Johann Guttenberg, slavný míšeňský porcelán, velice kvalitní německá kovovýroba, sjednotitel Německa Otto von Bismarck, peněžní krize po první světové válce, koncentrační tábor Buchenwald s prapodivným mottem Jedem das seine (Každému, co jeho jest), ničení kulturních statků nacisty, exodus Němců ze střední a východní Evropy po druhé světové válce. Obsah jiných kapitol není zdaleka tak známý, k těmto patří např. portréty umělců 20. století Käthe Kollwitzové a Ernsta Barlacha. Kniha nepojednává jen o dramatických a tragických událostech německých dějin, jedna z kapitol rozebírá německý fenomén výroby klobás (okolo 1200 receptů). Překvapilo mě, že v dnešním Německu žijí statisíce Židů, v drtivé většině se jedná o ty, kteří přišli do země po druhé světové válce a zejména po roce 1990. Zajímavé jsou kapitoly o rozličných mincích svaté říše římské národa německého, či o (opět) rozličných nouzových bankovkách z doby začínající Výmarské republiky (1919-1933). Kniha na jedné straně nijak nepopírá zápory německých dějin (vznik sjednoceného Německa po třech válečných výbojích militantního Pruska, výrazný podíl na vypuknutí a eskalaci první světové války, způsobení druhé světové války, zrození myšlenek komunismu, Lutherovy temné stránky), avšak na druhé straně přiznává celosvětový přínos německého průmyslu či kultury a umění. Kniha téměř obešla skutečnost, že sjednocené Německo disponovalo řadou kolonií v Africe či Oceánii. Vyděsila mě skutečnost, že někdo chce do Valhaly přidat bustu Marxe to už tam rovnou mohou umístit Hitlerovu bustu. I existující sousoší Marxe a Engelse v centru Berlína je na mě cufíl. Pokud si chcete osvěžit znalosti o Německu a jeho dějinách, případně se v tomto směru dozvědět řadu nového, neváhejte a MacGregorovu knihu si přečtěte!