Nejkrásnější sbírka

Kniha má přesný a vystihující název. Nebudu znovu pět ódy na M. Nevrlého, snad jen podotknu, jak bohatý je tento člověk - zážitky, prožitky, zkušenostmi. A je to spisovatel, který mě v současné době nejvíce učí a inspiruje. Vždy mi bylo líto, že naše zemička nemá oceán, nekonečné lesy či velehory. A vidím, že jsem hodně krásného opomíjela. "Že vědoucí niterné poznání vlastní země je mnohem cennější a blaživější než plané a plytké pasivní potácení se světem po opačné straně zeměkoule s cestovními společnostmi." "Samota v horách je krásná, ti, kdo ji nemilují, nemilují ani svobodu."

Nejkrásnější sbírka není klasický turistický průvodce ani suchý encyklopedický přehled chráněných území. Miloslav Nevrlý píše o krajinách České a Slovenské republiky jako člověk, který je neprošel jen nohama, ale i pamětí, smysly a srdcem. Jeho „sbírka“ nejsou motýli, kameny ani vylisované rostliny v herbáři, ale zážitky, poznání, vůně, počasí, ticho a místa, která v člověku zůstanou. Kniha postupně připomíná národní parky a chráněné krajinné oblasti bývalého Československa, ale nedělá to encyklopedickým způsobem. Nevrlý nevypočítává jen rozlohy, druhy rostlin nebo geologické zvláštnosti. Každou krajinu spojuje s osobním prožitkem. Díky tomu se z chráněných území nestávají položky na seznamu, ale živé světy s vlastní atmosférou. Lužické hory, Poľana, Blaník, Šumava nebo Podyjí nejsou jen místa na mapě, ale krajiny s příběhem a zvláštní náladou. Velkou předností knihy je spojení odborné znalosti a citlivého vypravěčství. Nevrlý je přírodovědec, ale nepíše odtažitě ani odborně. Umí ukázat přírodní zvláštnosti tak, aby jim rozuměl i čtenář, který není botanik, zoolog ani geolog. Jeho texty mají skautskou prostotu, poutnickou zkušenost a zároveň básnickou vnímavost. Přírodu neidealizuje jako pohlednici, ale bere ji jako prostor, který je krásný právě svou živostí, proměnlivostí a křehkostí. Důležitý je i ochranářský rozměr knihy. Nejkrásnější sbírka nevznikla jen proto, aby čtenáře nalákala na výlety. Připomíná, že krajina není samozřejmost. Chráněná území jsou pod tlakem civilizace, turistiky, hospodaření i lidské lhostejnosti. Nevrlý však nekáže mravokárně či moralisticky. Spíš vede čtenáře k tomu, aby krajinu poznal osobně. A právě z poznání může vyrůst úcta. Staré heslo „poznej a chraň“ tu nepůsobí jako fráze, ale jako přirozený závěr celé knihy. Na knize je krásné, že může oslovit různé čtenáře. Mladším může otevřít chuť vydat se ven a dívat se pozorněji. Starším může připomenout krajiny, které sami prošli, případně i dobu, kdy některá místa vypadala jinak než dnes. V tom je čtení občas i melancholické. Nevrlý zachycuje krásu, ale zároveň je v jeho psaní cítit vědomí, že mnohé z ní je zranitelné a může zmizet. Několik málo fotografií ve vydání z roku 2023 nejsou jen doplňkem. Pomáhají vytvářet celek, v němž se slovo a obraz podporují. Přesto největší síla zůstává v autorově způsobu vidění. Nevrlý dokáže i známou krajinu ukázat nově, bez efektního přehánění. Jeho psaní má klid, přesnost a tichou radost z putování. Nejkrásnější sbírka je kniha pro ty, kteří mají rádi českou a slovenskou krajinu, ale také pro ty, kteří se ji teprve učí vnímat. Není to publikace k rychlému přečtení najednou. Spíš se hodí otevírat po kapitolách, podle nálady, vzpomínek nebo plánované cesty. Každá kapitola může být malou výpravou. Miloslav Nevrlý tu připomíná, že nejcennější sbírky se nemusí ukládat do vitrín. Některé se nosí v paměti: krajiny, do nichž jsme vstoupili pozorně, s úctou a s vědomím, že nejsou jen kulisou našeho života. Nejkrásnější sbírka je právě takovou knihou - tichou poctou přírodě, putování a schopnosti vidět krásu tam, kde ji spěchající člověk snadno přehlédne.