Nechcem počuť tvoj plač

Tema super, ale za mě bylo to zpracování trochu slabší. Knížka měla velký potenciál, kterej ale nebyl bohužel využit. Jinak se četla dobře a měla spád, ale já bych uvítala větší zabřednutí do tématu apod. A linku švagra hlavní hrdinky jsem nepochopila vubec..měl tam docela dost prostoru na to, že to pak na dvou stránkách bylo shrnuto a konec. O chybách v textu ani nemluvím.

V první řadě moc děkuju autorce, že se do tak morálně komplikovaného tématu vůbec pustila. Knížek zabývajících se poporodní depresí není moc a je to škoda, protože jde o stejně závažné psychické onemocnění, jako každé jiné. Simona Rošková navíc při psaní spolupracovala s několika psycholožkami, které jí pomohly dodat výslednému dílku ještě víc realističnosti a odbornosti. Nejvýrazněji je to poznat na kapitolách, kde se Soňa na psychiatrickém oddělení vyrovnává se svými činy. Tyto kapitoly hodnotím jako velký přínos a moc mě zajímalo, jak to se Soňou nakonec dopadne. Autorka ale nesází všechno pouze na jednu kartu a věnuje dost prostoru i jiným postavám, nejvíc ale švagrové Lucii, která taky nemá idylickou domácnost. Tato dějová linka mě na rozdíl od Soniny moc nebavila. Lucia a Miro mi jako postavy nebyli vůbec sympatičtí a celkově mě jejich příběh jen odváděl od hlavní hrdinky, která mě zajímala milionkrát víc. Radši bych stránky o Mirově problému vynechala a přečetla si ještě víc o Soni. Sonina linka mě bavila a zajímala. Napnutě jsem čekala, jestli se nakonec dočká happy endu a začlení se do běžného života. Každopádně jsem ráda, že jsem si knížku přečetla a dozvěděla se něco nového o poporodní depresí a jsem si jistá, že toto dílko bude přínosem pro každého, kdo se rozhodne mu dát šanci.