Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
80%
(322 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
29.10.2020
79
Sociální horor z prostředí ekonomicky slabších vrstev společnosti. Možná se zasmějete, ale jiná výstižnější charakteristika mě nenapadá.
Naprosto neodolatelná prvotina švédského prozaika.
Hrubý text, i když převážně podaný v dětských myšlenkách.
Fascinovala mě struktura románu. Uzavřená komunita lidí s nepopiratelně skvělými epizodními postavami, které doplnily kruh, jenž uzavíral příběh.
Vyústění...
Sociální horor z prostředí ekonomicky slabších vrstev společnosti. Možná se zasmějete, ale jiná výstižnější charakteristika mě nenapadá.
Naprosto neodolatelná...
Sociální horor z prostředí ekonomicky slabších vrstev společnosti. Možná se zasmějete, ale jiná výstižnější charakteristika mě nenapadá.
Naprosto neodolatelná prvotina švédského prozaika.
Hrubý text, i když převážně podaný v dětských myšlenkách.
Fascinovala mě struktura románu. Uzavřená komunita lidí s nepopiratelně skvělými epizodními postavami, které doplnily kruh, jenž uzavíral příběh.
Vyústění románu se nabízelo a Lindqvist neměl v úmyslu na závěr čtenáře šokovat. Dovedl svým mistrovstvím pointu tam, aby čtenář byl spokojený. A hlavně uvěřitelně .
Upírských hororů je spousta. Lindqvistovi nešlo o technické vyprávění co jeho upíři mohou a nesmí. Nebylo podstatné.
Čtenář poznává Elli, rozpoznává smutný svět Oskara a vnímá beznaděj jejich bytí.
Četl jsem s pochopením. Vnímal nezbytnosti a návaznosti upírského světa na ten náš lidský.
Odtrhnout se od textu je těžké. Osciluje na pomezí mezi závislostí a propadnutím čemusi silnějšímu, než je právě závislost.
Závěr knihy je krásný. Natolik krásný, že upíry začnete zbožňovat....
Číst více
Číst více
28.7.2018
14
1981, Stockholm... ale klidně by mohlo jít třeba o nějaké moskevské sídliště, stačilo by jména jako Jocke a Tove vyměnit za Vasila a Jelenu Ivanovnu. Švédský sociální ráj je totiž v Lindqvistově podání chladnou, potemnělou líhní zkrachovalých existencí, neschopných čelit bezútěšné realitě ve střízlivém stavu. Proto snad všichni dospělí chlastají, teenageři fetují a děti utíkají k násilným fantaziím,...
1981, Stockholm... ale klidně by mohlo jít třeba o nějaké moskevské sídliště, stačilo by jména jako Jocke a Tove vyměnit za Vasila a Jelenu Ivanovnu. Švédský...
1981, Stockholm... ale klidně by mohlo jít třeba o nějaké moskevské sídliště, stačilo by jména jako Jocke a Tove vyměnit za Vasila a Jelenu Ivanovnu. Švédský sociální ráj je totiž v Lindqvistově podání chladnou, potemnělou líhní zkrachovalých existencí, neschopných čelit bezútěšné realitě ve střízlivém stavu. Proto snad všichni dospělí chlastají, teenageři fetují a děti utíkají k násilným fantaziím, případně rovnou k jejich uvádění do praxe. Deprese jako kráva, přímo jako stádo krav, ale lze v ní najít zářivé střípky... ne zrovna naděje, spíše "jen" různé podoby lidských citů.
Na tomto románu jsem si zase jednou ověřila, jak se s věkem měním. Dvacet let zpátky by mě nudila první polovina knihy, plná psychologického a sociologického pitvání všemožných nepovedených vzorků společnosti. A bez dechu bych hltala hororovou druhou půlku - čvachtající krví a páchnoucí po spálenině. V současné době to bylo naopak, zpočátku jsem četla s obrovským zájmem i nasazením, v závěru jsem tempo zvolnila. Příšery a plýtvání tělesnými tekutinami už mě (bohužel?) tolik neberou, ne v této téměř splatterpunkové podobě.
Jsem spokojená i s kritizovaným "hluchým" koncem, osobně si k tomuto příběhu neumím představit lepší, jakkoliv zanechal pár otázek.
Číst více
Číst více
