Návrat do Kaviarne na konci sveta

Přes rok přečtu hodně knih a u pár z nich si pamatuji pocity po dočtení. Jednou z těch knih je i Kavárna na konci světa. Přesně si pamatuji, že jsem ji dočítala ráno v autobuse cestou do práce, ale nechala jsem si posledních pár stran i na cestu domů. Jinou knihu jsem si nevzala a přeci se nebudu nudit? Takže jsem jí dočetla po cestě na metro, v tramvaji. Zavřela jsem jí a koukla ven, kde se mi nabídl výhled na Karlův most, krásně se slunící v záři paprsků. A já jen seděla a přemýšlela, starosti pryč a já se jen zamýšlela nad dojmy z knihy. . Doufala jsem, že Návrat do Kavárny na konci světa bude mít na mě podobné účinky. I když je to formátově menší kniha, není ani rozsahově náročná, chvilku si u mě rozečtená na stolku u křesla pobyla. Je to jedna z těch knih, na kterou si musíte udělat čas a mít čistou hlavu, abyste si z ní něco odnesli. Tentokrát jsem knihu netahala po cestách, v listopadu už je ráno tma a odpoledne jsem byla tak utahaná, že jsem v MHD spala. Bylo lepší ji číst doma. . Kniha mi přišla možná ještě čtivější. Je tu hodně přímé řeči, která předává různé hlubší myšlenky, takovou… hravější formou. Čekejte hledání životních otázek a odpovědí na ně, ke kterým si postavy knihy musí samy dojít. Je tu poukázáno na stres, kterého je v dnešní době mnoho a já jsem ráda, že jsem si na tohle téma mohla něco přečíst. I když Jessicy, která ho má až až, mi bylo dost líto. . Kniha Návrat do Kavárny na konci světa je pro mě takové milé probuzení. Je to jako když jedete na autopilota a najednou Vám někdo luskne prsty před obličejem a vy se probudíte a říkáte si, jestli vedete život tak, jak chcete. Máte sny a cíle, plníte si je? Víte, co je opravdu důležité? A co stres? . Rozhodně inspirující čtení, moc doporučuji!