Naše ztracená srdce

Zvláštní kniha. Nečetla se snadno a musím přiznat, že jsem s ní tak trochu bojovala. Dystopické téma mi totiž není blízké, a proto mi příběh nějak nechtěl sednout. O co tam ale půjde? Malého chlapce Noaha, který se však ve skutečnosti jmenuje jinak - a sice Ptáček, v poměrně raném věku opustí matka. Zda to bylo dobrovolné nebo spíš ne, je čtenáři docela rychle jasné. Chlapec tedy vyrůstá jen s otcem a vůbec celá ta (americká) společnost je hodně podivná. Například zde dochází k záhadným smrtelným nehodám lidí čínského původu, které nikdo nemá zájem vyšetřit. Po určité době se Ptáček rozhodne najít svoji matku, což se mu opravdu podaří. Ale to ještě ani zdaleka není konec tohoto smutného příběhu, ve kterém život lidí ovládá jakýsi PAKT, zdroj velkého a nebezpečného zla... Na závěr ovšem musím ocenit autorčino spisovatelské umění, kniha je navzdory nelehkému tématu výborně napsaná a čtenáře stále nutí číst dál a dál. Jednu hvězdičku ovšem strhnout musím, protože jsem nebyla tak nadšená, jak jsem původně doufala a očekávala...

Naše ztracená srdce je moje první setkání s autorkou. Kniha se mi nečetla lehce, jedná se sice o dystopii, ale já při čtení přemýšlela, kde je hranice s realitou. Ta témata rasismu, xenofobie jsou totiž stále tak aktuální a bohužel (anebo právě zrovna) v kolébce demokracie Americe. Zároveň kniha ale řeší i téma bezbřehé rodičovské lásky, která nezná hranic a která sahá až k zoufalým činům. Až ke ztraceným srdcím. I po dvou dnech od dočtení ve mě kniha stále doznívá. Nejdřív jsem si myslela, že se mi nebude moc líbit, ale opravdu mě zasáhla. Je tak smutná..působí jako zdvižený prst, varování před světem, ve kterém nikdo nechce žít. Doporučuji.