Naše ztracená srdce

Zvláštní kniha. Nečetla se snadno a musím přiznat, že jsem s ní tak trochu bojovala. Dystopické téma mi totiž není blízké, a proto mi příběh nějak nechtěl sednout. O co tam ale půjde? Malého chlapce Noaha, který se však ve skutečnosti jmenuje jinak - a sice Ptáček, v poměrně raném věku opustí matka. Zda to bylo dobrovolné nebo spíš ne, je čtenáři docela rychle jasné. Chlapec tedy vyrůstá jen s otcem a vůbec celá ta (americká) společnost je hodně podivná. Například zde dochází k záhadným smrtelným nehodám lidí čínského původu, které nikdo nemá zájem vyšetřit. Po určité době se Ptáček rozhodne najít svoji matku, což se mu opravdu podaří. Ale to ještě ani zdaleka není konec tohoto smutného příběhu, ve kterém život lidí ovládá jakýsi PAKT, zdroj velkého a nebezpečného zla... Na závěr ovšem musím ocenit autorčino spisovatelské umění, kniha je navzdory nelehkému tématu výborně napsaná a čtenáře stále nutí číst dál a dál. Jednu hvězdičku ovšem strhnout musím, protože jsem nebyla tak nadšená, jak jsem původně doufala a očekávala...

Žil jednou jeden chlapec, který si říkal Ptáček .... A žila jednou jedna maminka básnířka, která své dítě milovala .... Zní to jako z pohádky, ale i zde byl zlý drak, který mamince nedovolil vychovávat své dítě .... Toto je smutná kniha, protože je reálná .... problém minorit je celosvětový .... Autorka píše opravdově a objektivně ..... a pohádkou o Chlapci, který kreslil kočky ukazuje svému dítěti cestu, jak bojovat proti xenofobii a z ní vyplývajícímu zlu .... Knihu doporučím .